Plynový kotel

Plynové kotle se dělí na stacionární a závěsné. Stacionární kotle nacházejí své uplatnění např. v kotelnách, kde nahrazují původní kotle na pevná paliva. Není u nich kladen důraz na vzhled, ani velikost. Závěsné kotle, které jsou oproti stacionárním menší a často s lepším designem, se uplatňují i v běžných domácnostech. Neruší komfort domácností, ale s možností naprogramovat jejich nastavení nebo funkcí rychlého ohřevu vody, ho vhodně dotváří.

Dále se kotle dělí na klasické plynové kotle a kondenzační plynové kotle. Kondenzační kotel se od normálního kotle liší tím, že dokáže využít i část energie, kterou by jinak kotel ztratil. Při spalování plynu vzniká v kotli chemickou reakcí určité množství vody v podobě vodní páry. Ta spolu s oxidem uhličitým a dalšími produkty hoření tvoří spaliny a je odváděna z kotle komínem do ovzduší. Jenže kondenzační kotle dokážou využít i kondenzační teplo této páry. Umožňuje to jejich pracovní teplota, která je nižší než teplota varu vody za běžného tlaku. Jestliže se spaliny ochladí pod teplotu svého rosného bodu, dojde ke změně skupenství, ke kondenzaci obsažené vodní páry ve výměníku a k dodatečnému ohřátí topné vody. Díky tomuto procesu dosahuje teoreticky normativního využití až 108 % a spotřeba plynu může klesnout až o 20 %.[4] Cena kondenzačního kotle je však mnohdy až dvakrát vyšší než cena klasického kotle.

• Při spalování zemního plynu nevznikají žádné nespálené částice (prach, saze), které jsou v současnosti největším problémem čistoty ovzduší v ČR.
• Při spalování zemního plynu nevznikají vysoce nebezpečné dioxiny a furany jako je tomu u spalování uhlí a biomasy.
• Emise oxidu uhelnatého a oxidů síry jsou zanedbatelné.
• Emise oxidů dusíku a hlavního skleníkového plynu CO₂ jsou na úrovni 25 - 50% emisí vznikajících při spalování uhlí, topného oleje nebo biomasy.
• Zemního plynu je na Zemi dostatek a budováním a propojováním sítě páteřních plynovodů a podzemních zásobníků se zvyšuje jeho dostupnost bezpečnost dodávek.
• Účinnost využití energetického obsahu je díky pokrokové technologii a dokonalé regulaci u moderních spotřebičů výrazně vyšší než u ostatních neobnovitelných i obnovitelných zdrojů.
• Pokud je topná soustava správně navržená, je možné k plynovému kotli připojit i doplňkový zdroj tepla.[5]
• Výhody uvedené u zemního plynu zůstávají zachovány i u zkapalněných plynů (propan, propan-butan). Ty je pak možné použít i tam, kde není dostupný zemní plyn.[6]
• Nenáročnost obsluhy, majiteli odpadne skládání uhlí, pravidelné přikládání nebo vynášení žhavého popela. Zbaví se i starostí s každoročním nakupováním paliva či se skladovacími prostory.
• Nízká hlučnost kotlů a zcela uzavřený systém nasávání vzduchu, spalování a odvodu spalin z nich dělá ideální vytápění do rodinných domů. Plynové kotle se obecně považují za nejvýhodnější způsob vytápění všude tam, kde je k dispozici plynová přípojka.[7]

• Vysoká pořizovací cena zejména u kondenzačních kotlů.
• Při použití propanu nebo propan-butanu je nutné mít jejich samostatný zásobník. Ten vyžaduje ochranou zónu, která omezuje pohyb na pozemku. Jeho umístění a zavedení tedy představuje další investici, která spolu s vyšší cenou použitých plynů zvyšuje pořizovací a provozní cenu tohoto řešení. [8]
• K pořizovací ceně je nutné připočítat také cenu stavby nebo vložkování komína, aby byl odolný vůči kondenzátu.[9] Pokud komín v budově není, za určitých podmínek je možné kotel odkouřit přes fasádu.[7] Nutné je i napojení na kanalizaci, kam odtékají litry kondenzátu za den.
• Opravy kondenzačních kotlů jsou nákladnější než u ostatních druhů kotlů.[9]
• Nutnost před každou topnou sezónou nechat plynový kotel vyčistit. Na jeho výměníku se usazuje prach, stejně tak by měl procházet pravidelnými jednoročními revizemi[10]. Při špatném spalování plynu se může uvolňovat nebezpečný oxid uhelnatý. Plynový kotel musí mít také zajištěný dostatečný přísun vzduchu a odkouření do komína, který také podléhá pravidelným revizím. Vhodné je si pořídit čidlo úniku CO, které dokáže včas varovat v případě poruchy kotle.[3]
• Staré plynové kotle bývají po provedení zateplení objektu předimenzované. Spínají častěji, což vede k větší spotřebě zemního plynu a vyšším tepelným ztrátám komínem. Řešením může být ke starému plynovému kotli instalovat akumulační nádrž nebo takový kotel vyměnit za nový kondenzační.[11]