Samorostlík evropský

Jedná se o zapáchající vytrvalou rostlinu dorůstající nejčastěji výšky 80–200 cm s krátkým silným oddenkem.[1][2] Lodyha přímá, zpravidla lysá, řidčeji trochu chlupatá a žláznatá. Listy jsou řapíkaté, horní krátce řapíkaté až přisedlé, zvláště dolní listy jsou velké, 2x–3x zpeřené, lístky jsou na okraji pilovité, zvláště koncové pak trojklané. Květy jsou v květenství, v bohatém terminálním větveném hroznu, květy jsou malé, krátce stopkaté. Kališních lístků je 5 (řidčeji 3–4), jsou zelenavé, podlouhle vejčité až podlouhlé, asi 3–4 mm dlouhé a 2–2,5 mm široké, brzy opadávají.[1] Korunních lístky jsou 4 (řidčeji 3–5), jsou zelenavé, nálevkovité, na spodu s nektariem.[1] Kvete v červenci až srpnu.[2] Tyčinek je nejčastěji 15–20, jsou delší než kališní a korunní lístky. Gyneceum je apokarpní, pestíků je několik. Plodem je měchýřek, na vrcholu zakončený krátkým zahnutým zobánkem. Měchýřky jsou v souplodí. Počet chromozomů je 2n=16.[1]

Samorostlík evropský roste přirozeně ve střední až východní Evropě, zhruba od České republiky po střední Ukrajinu.[3] V Asii je nahrazen příbuzným druhem Cimicifuga foetida.[4] V České republice roste jen na několika málo lokalitách, hlavně na Znojemsku, v Moravském krasu, v okolí Moravské Třebové a poblíž Bouzova.[1] Proto je veden jako kriticky ohrožený druh flóry ČR.[5]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu samorostlík evropský na Wikimedia Commons