Plavý bretaňský honič

Plavý bretaňský honič (francouzsky: Griffon fauve de Bretagne, anglicky: Fawn Brittany Griffon) je francouzské psí plemeno.

Plavý bretaňský honič
Základní informace
Země původuFrancie Francie
VyužitíLovecký pes
Tělesná charakteristika
Hmotnost18 - 22 kg
Výška †48 - 56 cm
BarvaŽlutohnědá, od zlatě pšeničné do cihlově červené
Klasifikace a standard
Skupina FCIHoniči a barváři
Sekce FCIStřední honiči
ČMKUstandard
† výška uváděna v kohoutku

Historie

Plavý bretaňský honič je jeden z nejstarších francouzských honičů [1]. První zmínkou o těchto psech jsou spisy La Chasse Royale z roku 1570, ve kterých se král Karel IX zmiňuje o vysokých, hrubosrstých psech pšeničné barvy, lovící vlky a zvířata, jež jsou větší, než oni sami [2]. Pravděpodobně se jedná o plavého bretaňského honiče. K lovu vlků se toto plemeno chovalo až do 19. století, v této době ale téměř vymřelo, jelikož vlci ve Francii vymřeli [1]. Při obnovení plemeno bylo kříženo s malým vendeéským hrubosrstým honičem [2]. V roce 1949 chovatel Marcel Pambrun založil první klub plemene, nesoucí název "Klub plavého bretaňského honiče" [1].

Oficiální zkratka používaná v Česku je PBH, zde se ale toto plemeno ještě nenachází. Mimo Francii je k vidění jen vzácně.

Charakteristika
Štěně PBH

Vzhled

Toto psí plemeno je dobře osvalené s lehkou stavbou těla. Hodí se pro práci i v těžko přístupném terénu. Srst pokrývá celé tělo a je tvrdá, suchá a krátká. Vous na obličeji nesmí být výrazný.

Hlava je dlouhá, vyvážená s harmonickými tvary. Stop nevýrazný. Nosní houba je černá, nozdry dobře otevřené. Zuby musí mít perfektní nůžkovitý skus. Oči tmavě hnědé, kulaté. Spojivky nejsou vidět. Uši jsou zavěšené v linii očí, splývají podél hlavy a srst na nich je jemnější, než na zbytku těla. Krk krátký, dobře osvalený. Hřbet je krátký a široký, směrem od hrudníku se zužuje. Ocas je středně dlouhý, nesený srpovitě. Srst na něm nevytváří volánky. Směrem ke špičce se ocas zužuje.[3]

Povaha

Plavý bretaňský honič je aktivní, veselý a inteligentní pes. Má vyvinuté lovecké pudy a je vášnivým lovcem. Hodí se pro lov i do těžko přístupného terénu, na což má ideální tělesnou konstrukci. Není příliš dominantní ani tvrdohlavý. Umí pracovat samostatně a celkově je vyrovnaný a klidný. Mají vrozenou schopnost držet se ve smečce [4]. Dobře vychází s dětmi i s jinými psy a je vhodné chovat je ve větší smečce psů. S ostatními zvířaty nevychází dobře, většinou mají sklony je pronásledovat a dávit. Je to dobrý hlídač a brání svoji rodinu i majetek. K cizím lidem se chová odměřeně, ale ne agresivně.

Reference
  1. http://www.celysvet.cz/plavy-bretansky-honic.php [online].
  2. FOGLE, Bruce. Velká encyklopedie psů. 6.. vyd. [s.l.]: Slovart, 2006. 409 s. S. 167.
  3. Odstavec "Vzhled" je výtahem z oficiálního platného standardu plemene plavý bretaňský honič dle FCI.
  4. http://www.krmivo-brit.cz/brit-klub/katalog-plemen/psi/honici-barvari-a-pribuzna-plemena/plavy-bretansky-honic/ [online].

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.