Platée

Dne 8. prosince 1744 renneský biskup oficiálně požádal o ruku infantky Marie Teresy Antonie Raphaely Španělské pro následníka trůnu Ludvíka XV. Svatba byla stanovena na 23. února 1745 a měl jí předcházet měsíc oslav, při kterých byly prezentovány nejlepší francouzské tradice a umění. Měla tedy zaznít i opera. Kardinál Richelieu vybral tři nová díla, která musela důvtipně spojit přání a představy dvora s aktuálním vkusem Pařížanů Zélindora Francoise Rebela, Francoise Francoeura Pandore Josepha, Nicolase Royera a Rameauova La Princesse de Navarre. S blížícím se termínem svatby však bylo čím dál víc jasné, že Pandora nebude dokončena v termínu a Voltaire, který byl autorem libreta, vyjádřil i vážné pochybnosti o úrovni díla. Zoufalý Richelieu tedy požádal o pomoc Rameaua. Ten měl rozpracovanou operu Plateé, pro uvedení v létě stejného roku a tak dílo v rekordním čase dokončil tak, aby mohlo zaznít místo Pandory 31. března 1745, pouhé 4 dny po druhé premiéře La Princesse de Navrre. Především pro svůj humor a neotřelý děj si získala velkou oblibu nikoliv u dvora, ale zejména u měšťanské a operní společnosti v Paříži.

Dvořané a příslušníci tehdejší vysoké společnosti považovali námět za příliš nízký a nedůstojný tak velkolepé události, jako byla královská svatba. Navíc se mnozí – ne zcela neoprávněně – domnívali, že motiv svatby a lásky Jupitera a Juno je zesměšněním a parodií na vztah královský. Paradoxně byl nadšen sám panovník, který po premiéře poslal Rameauovi dopis plný superlativů a pochval k prvnímu provedení. Oproti tomu je známý postoj Voltairův, který s Rameauem pracoval na Princezně Navarské a který se v dopise přítelkyni dotazuje: „Už jste viděla Žabí balet? Nenechte si ujít výpravu a velmi špatné dílo – vysoce obscénní, nudné a impertinentní. Je to nejhorší, co jsem kdy viděl.“ Není asi potřeba dodávat, že „svou“ princeznu Navarskou považoval za dílo téměř dokonalé a pro dvůr absolutně vhodné. Své místo si tedy Platée získala zejména při mnoha provedeních v Pařížské opeře, kde se začala hrát roku 1749. Poslední provedení Prologu zaznělo 1773. Platée a její části se tedy v mnoha obměnách hrála – na tehdejší dobu – neuvěřitelných 28 let.

O neobyčejné popularitě opery Platée svědčí to, že se do dnešních dnů dochovalo 31 kompletních verzí opery a Prolog, který se začal uvádět také jako samostatný kus, existuje v 54 různých variantách. Mnoha proměnami prošly také jednotlivé části opery. Známe je i libreto napsané Jacquese Autreaua – sbor kvákajících žab „Quoi, quoi“, Jupiterova proměna v osla a v sovu a řada dalších vokálních i instrumentálních efektů. Hlavní role se ujali: Pier Jeliot v roli ošklivé vodní nymfy Platée a Marie Fel v roli La Folie (Šílenost).

• 1999 Jean Philippe Rameau: Platée ou Junon jalouse (Platée neboli Žárlivá Juno). Ballet bouffon (komický balet) o prologu a třech dějstvích na libreto J. Autreaua a A. J. Valoise. Osoby a obsazení: Platée (Gilles Ragon), La Folie, Thalie (Jennifer Smith), Thepsis, Mercur (Guy de Mey), Jupiter, Satyr (Vincent Le Texier), Junon Junon (Guillemente Laurens), Citherón, Momus (Bernard Deletré), Amor, Clarine (Veronique Gens), Momus (Michel Verschaeve). Ensemble Vocal Francoise Herr a Les Musiciens du Louvre řídí Marc Minkowski. [1][2][3]
• 2014 Na Hudebním festivalu Znojmo byla uvedena česká premiéra Plateé. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10926581573-j-p-rameau-platee