Plastový vojáček

Plastoví vojáčci nahradili původní hračku v podobě cínového vojáčka, který je dnes chápán spíše jako sběratelská vášeň než jako hračka pro děti. Větší oblíbenost plastových vojáčků oproti cínovým spočívá v jejich částečné ohebnosti, odolnosti, kdy pády z výšky na nich nezanechávají viditelné poškození.[1] Vedle novodobých vojáčků se podobně vyráběly či vyrábí i postavičky indiánů a kovbojů či rytířů.

Vojenská patrola jištěná tankem

Plastový vojáček sestává z postavy vojáka, který zpravidla svírá v rukou konkrétní vojenský předmět (zbraň, dalekohled, atd.). Postava bývá vypodobněna buď v pozici vestoje, či vkleče, přičemž ve spodní části je umístěna malá destička, která umožňuje postavení figurky do prostoru, tak aby sama o sobě stála. Některé druhy jsou koncipovány tak, aby znázorňovaly pozici ležícího střelce. Tyto postavičky onu malou destičku nemají, jelikož se předpokládá, že budou na podložce ležet.

Tanková skupina

Plastoví vojáčci umožňují rozmístění po hrací ploše a následnou simulaci bitvy, kdy se jednotliví hráči mohou dohodnout na vlastních pravidlech. Může se například jednat o tahové hry, kdy každému hráči je přiřazena možnost táhnout určitým počtem jednotek, anebo o souboj běžící v reálném čase. Rozmístěné armády útočí na pozice druhého hráče ve snaze ho porazit. Celou hru ovládá člověk pohybem rukou, když přesunuje vojáčky po hrací ploše.

První plastoví vojáčci se objevovali po skončení II. světové války, kdy některé výrobní závody přišly na to, že použití plastu je levnější než vyrábět vojáčky z kompozitů či ze dřeva. Díky tomu se dětem naskytla možnost pořídit si balení až 20 figurek za cenu menší než 1 tehdejší dolar. To vedlo k širokému rozšíření plastových vojáčků během 50. let 20. století, což opětovně nastartovalo rozšíření produkce o další typy vojáčků a příslušníky dalších armád či figurek na různá témata (Vikingové, rytíři, indiáni, vojáci II. světové i I. světové války, atd.)[2]

Německé kulometné postavení pod USB kabelem

Všudypřítomnost plastových vojáčků, velké množství jejich druhů a dostupná cena vedly k tomu, že mnoho dětí začalo tyto vojáčky i sbírat. V roce 1966 byl ve Spojených státech vydán zákon zakazující produkci výrobků s olovem po zjištění jeho škodlivosti a možné otravy, což vedlo přední firmu William Britain's vyrábějící olověné figurky k přestoupení na figurky plastové. Tento krok následovalo mnoho dalších firem v oboru, což umožnilo jejich přežití a rozšíření nabídky plastových vojáčků. Veřejné mínění v 60. a 70. letech se v reakci na válku ve Vietnamu začalo přiklánět k pacifismu a ke snahám o celosvětový mír, což znamenalo odklon zákazníků od hraček s vojenskou tematikou a utlumení výroby plastových vojáčků.[2] Část produkce se přeorientovala na postay z fantasy či sci-fi světa.

V druhé polovině 80. let došlo k oživení zájmu o plastové vojáčky, což znamenalo opětovné rozšíření jejich výroby. Na scéně se objevilo mnoho evropských výrobců, kterým se podařilo expandovat i na americký trh. Na začátku 90. let zesílil zájem o plastové vojáčky a někteří výrobci hovořili o druhém zlatém věku (první byl v 50. letech).[2] Vojáčci se stávali významným sběratelským artiklem, s nímž si ale i nadále hrály děti.

V roce 2004 na světě působilo více než 200 mezinárodních firem, které se zabývaly výrobou plastových či kovových vojáčků.[2]

Na motivy plastových vojáčků a jejich her vznikly i počítačové hry, jako například Army Men: Air Attack[3] a další.

Plastový voják se objevuje také ve filmu Jak jsem vyhrál válku z roku 1967.