Planckův čas

Planckův čas t_p je definován vztahem:

${\displaystyle t_{\mathrm {P} }={\sqrt {\frac {\hbar G}{c^{5}}}}}$

kde:

${\displaystyle \hbar =h/2\pi }$ je redukovaná Planckova konstanta,

${\displaystyle G}$ je gravitační konstanta,

${\displaystyle c}$ je rychlost světla ve vakuu.

Aktuální (r. 2018) experimentálně určená hodnota:[2]

t_P = 5,391 245(60)×10⁻⁴⁴ s.

Dvě cifry v závorkách označují nejistotu v určení na posledních dvou místech numerické hodnoty.

Podle dostupných informací z roku 2020 je nejkratší dosud změřený časový interval 247 zeptosekund (247 × 10⁻²¹ s), což je přibližně 10²⁵ Planckova času.[3] Tímto vědci pokořili do té doby platný rekord z roku 2006, který byl v řádu attosekund (10⁻¹⁸ s).[4][5]

V rámci fyzikálních zákonů, jak jsou chápány dnes, nelze změřit ani zjistit žádnou hmotnou změnu v tak krátkém okamžiku. Planckův čas patří do oblasti matematické fyziky jako nástroj rozměrového rozboru, pomocí kterého se studují jednotky měření a fyzikálních konstant.

Všechny vědecké experimenty a lidské zkušenosti se dějí v průběhu kvadriliard Planckových časů, takže je jakékoliv dění v Planckově měřítku těžko odhalitelné.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Planck time na anglické Wikipedii.

• Přirozená soustava jednotek
• Planckovy jednotky