Pjotr Lavrov

Pjotr Lavrovič Lavrov (rusky Пётр Лаврович Лавров; 14. červen 1823 – 6. únor 1900) byl ruský filozof, sociolog, antropolog, socialistický teoretik, představitel ruského radikálně-demokratického hnutí narodniků. Občas užíval pseudonym Mirtov.

Pjotr Lavrovič Lavrov
Narození	2.jul. / 14. června 1823greg. Melechovo
Úmrtí	6. února 1900 (ve věku 76 let) Paříž
Místo pohřbení	Montparnasse
Alma mater	Michajlovské dělostřelecké učiliště
Povolání	filozof, historik, sociolog, antropolog, matematik, novinář a voják
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pro narodnické aktivity byl roku 1868 odeslán do vyhnanství na Urale. Odtud uprchl a žil v Paříži, kde se zapojil do socialistického hnutí, účastnil se mj. povstání Pařížské komuny roku 1871. V té době byl též vyslancem komuny v Londýně, kde se spřátelil s Marxem a Engelsem. Po porážce komuny odešel do Curychu, kde soupeřil s Michailem Bakuninem o vliv mezi ruskými politickými emigranty. Na rozdíl od Bakunina neviděl revoluci jako nevyhnutelné a jediné řešení a přiklonil se tak k reformismu. V Curychu též vedl časopis Vpered! (vycházel souběžně i v Londýně).

Socialismus chápal jako logické vyústění evropské politické tradice a západního ekonomického rozvoje. Zdůrazňoval přitom, jak je situace Ruska jiná, neboť vývoj tam od evropského zcela odklonil vpád Mongolů ve 13. století, a Rusko zůstalo zemí de facto feudální a zemědělskou. Přesto věřil, že existuje možnost specificky ruské cesty k socialismu, přímo ze zemědělsko-feudální fáze vývoje. Na tyto úvahy později navázal Lenin.