Pirátská politika

Zatímco strany se liší, pokud jde o konkrétní politiky, společná témata pirátského hnutí zahrnují:

1. Obrana svobody projevu, komunikace, vzdělávání; respekt k soukromí občanů a občanských práv obecně.
2. Obrana volného toku idejí, znalostí a kultury.
3. Podpora reformy autorského práva a patentových zákonů.
4. Závazek pracovat kolaborativně, a s maximální transparentností.
5. Nepodporují činy, které zahrnují násilí.
6. Použití svobodného software, svobodného hardware, DIY a otevřených protokolů, kdykoli je to možné.
7. Politicky bránit otevřené, participativní a kolaborativní stavební jakékoli veřejné politiky.
8. Přímá demokracie
9. Otevřený přístup
10. Otevřená data

Jako první byla založena Pirátská strana Švédska (Piratpartiet), jejíž webové stránky spustil 1. ledna 2006 Rickard Falkvinge. Falkvinge byl inspirován k založení strany, když zjistil, že švédští politici obecně nereagují na švédskou debatu o změně autorského zákona v roce 2005.[5]

Pirátská strana Spojených států byla založena dne 6. června 2006 na University of Georgia postgraduálním studentem Brentem Allisonem. Cílem strany je zrušení Digital Millennium Copyright Act, zkrácení lhůty kopírovacího práva z 95 let po zveřejnění díla nebo 70 let po smrti autora na 14 let a vypršení platnosti patentů, které nemají za následek významný pokrok po čtyřech letech, oproti 20 letům. Nicméně Allison odstoupil z vedení tři dny po založení strany.[6]

Pirátská strana Rakouska (Piratenpartei Österreichs) byla založena v červenci 2006 pro Rakouské parlamentní volby 2006 Florianem Hufskym a Jürgenem "Juxi" Leitnerem.[7]

Ve volbách do Evropského Parlamentu 2009, které se konaly mezi 4. a 7. červnem 2009, různé Pirátské strany postavily své kandidáty. Největšího úspěchu dosáhly ve Švédsku, kde Švédská pirátská strana získala 7,1 % hlasů a Christian Engström byl zvolen jako vůbec první člen pirátské strany poslancem Evropského Parlamentu (MEP). Engström popsal výsledek jako "fantastický" a řekl: "použijeme všechny síly hájit osobní integritu a naše občanská práva".[8][9] Po zavedení Lisabonské Smlouvy, švédská Pirátská Strana v roce 2011 získala dalšího poslance evropského parlamentu, Amelii Andersdotter.

V dubnu 2010 byla v Belgii založena mezinárodní organizace pro posílení spolupráce a jednoty mezi pirátskými stranami; Pirátská internacionála.[10] V berlínských státních volbách 2011 získala Pirátská strana Berlína (zemská organizace Pirátské strany Německa) 8,9 % hlasů, což znamenalo 15 míst.[11][12] V islandských parlamentních volbách 2013 získala Islandská pirátská strana 5,1 % hlasů a tedy tři pirátské poslance Islandského parlamentu. Těmi byla Birgitta Jónsdóttir pro Jihozápadní volební obvod, Helgi Hrafn Gunnarsson pro Reykjavík, volební obvod sever a Jón Þór Ólafsson za Reykjavík, volební obvod jih.[13][14] Birgitta předtím byla poslankyní za občanské Hnutí (od roku 2009 do roku 2013), za Reykjavík, volební obvod jih.

Volby do Evropského Parlamentu 2014 se konaly mezi 22. a 24. květnem. Julia Reda vedla kandidátku Pirátské strany Německa a byla následně zvolena když strana získala 1,45 % hlasů. Reda dříve pracovala jako asistentka v kanceláři bývalé europoslankyně Pirátské strany Amelie Andersdotter.[15] Dne 11. června 2014 byla Reda zvolena místopředsedkyní skupiny Greens/EFA v Evropském Parlamentu.[16] Reda dostala zodpovědnost zpravodaje pro reformu ochrany autorských práv.[17]

Další významné výsledky dosáhly Česká pirátská strana, která obdržela 4,78 % hlasů, tedy 0,22% pod hranicí zvolení, Pirátská strana Lucemburska, která obdržela 4,23% hlasů, a Pirátská strana Švédska, která získala 2,19 % hlasů, takže ztratila oba své poslance.[18] Islandská Pirátská strana vedla národní průzkumy veřejného mínění v březnu 2015 s 23,9 %. V celé historii Islandu jako nezávislé země to bylo poprvé, kdy politická strana jiná než Strana nezávislosti vedla v průzkumech jako největší strana. Strana nezávislosti měla 23,4 %, pouze 0,5 % za Pirátskou stranou. Podle průzkumu by Pirátská strana získala 16 míst v Althingu.[19][20]

V dubnu 2016, v návaznosti na skandál Panama papers, měla v průzkumu veřejného mínění Islandská pirátská strana podporu 43 % a Strana nezávislosti 21,6 %,[21] ačkoli Pirátská strana nakonec v říjnových parlamentních volbách 2016 získala jen 15 % hlasů.