Pionýrské noviny

První číslo vyšlo 1. září 1951 s podtitulem Týdeník Československého svazu mládeže. Šéfredaktorem byl Alois Poledňák, vydavatelem ÚV ČSM.[2] Titul měl čtyři strany velkého novinového formátu. Ve druhém ročníku došlo ke změně vydávání ze školního na kalendářní rok. Ročník byl tedy prodloužený a vycházel od září 1952 do prosince 1953. Ve třetím ročníku (1954) se změnil podtitul na Týdeník ústředního výboru Československého svazu mládeže. Alois Poledňák souběžně s prací v redakci vykonával funkci tajemníka ÚV ČSM, a proto se od listopadu 1956 stal šéfredaktorem Oldřich Kryštofek.[3][4][5] V roce 1958 se redakce přestěhovala ze Štěpánské ulice do Panské, kde setrvala po celých zbývajících deset let. Od počátku bylo kromě číslování v rámci ročníku uváděno i průběžné číslování, které skončilo pětistým číslem v roce 1959. V roce 1962 se šéfredaktorem stal dosavadní zástupce šéfredaktora Josef Mašín.[6] V roce 1963 se Pionýrské noviny vrátily k vydávání podle školního roku. Zkrácený dvanáctý ročník měl jen 35 čísel a vycházel od ledna do srpna 1963. Ve třináctém ročníku (1963/64) se rozšířil podtitul na Orgán ústředního výboru Československého svazu mládeže a ústřední rady Pionýrské organizace ČSM. Od roku 1965 organizovala redakce čtenářské kluby nazývané POK - Party opravdových kamarádů řízené redaktorem Karlem Krtičkou, který zároveň redigoval klubovou rubriku Kormidlo.[7] [8] Od 15. ročníku (1965/66) vycházely Pionýrské noviny dvakrát týdně a v každém čísle tohoto ročníku přinesly fotografii známého herce, zpěváka nebo sportovce.[9] V následujícím ročníku byla zachována periodicita dvakrát týdně. Tisk probíhal ve dvou různých tiskárnách, a proto se úterní vydání lišilo od pátečního. Úterní (sudá) čísla měla mírně zmenšený formát, vycházela barevně a obsahovala komiks. Výroba se často opožďovala a stávalo se, že čtenáři obdrželi oba výtisky najednou.[10]

Jelikož se nedařilo odstranit technické problémy a nebyla naděje na jejich blízké vyřešení, vrátily se noviny v sedmnáctém ročníku (1967/68) k týdenní periodicitě. Počet stran se však zdvojnásobil na osm a formát se sjednotil na velikost dřívějších sudých čísel. To umožnilo tisk delších a ucelenějších článků. Podtitul se zkrátil na Týdeník Pionýrské organizace ČSM a došlo ke změně ve vedení. Členové redakce se sešli prakticky konspiračním způsobem s cílem zbavit funkce šéfredaktora Mašína. To se vzhledem k aktuální politické situaci podařilo.[11] Krátkodobě redakci řídil zástupce šéfredaktora Stanislav Rudolf[12][13] a od října 1967 se šéfredaktorem stal Jan Ryska[14]. Zatímco doposud byly noviny spíše věstníkem pionýrské organizace, v sedmnáctém ročníku se začaly měnit na populárně zaměřený dětský časopis.[15] Od začátku dubna 1968 probíhala na stránkách Pionýrských novin diskuse o jejich budoucí podobě.[16] Na základě čtenářských ohlasů bylo rozhodnuto, že noviny přejdou na praktičtější téměř poloviční formát, zdvojnásobí počet stran na 16 a přestanou se vymezovat jako titul určený pionýrům. V souvislosti s tím dojde ke změně názvu. Z přibližně 150 návrhů byla zvolena Sedmička s podtitulem Čtení pro chlapce a děvčata na 7 dní.[15] Dne 25. dubna 1968 vyšlo poslední číslo Pionýrských novin s velkou upoutávkou na Sedmičku na titulní straně. První číslo Sedmičky vyšlo o týden později a předplatné na ni přešlo automaticky.[17] Šéfredaktorem byl i nadále Jan Ryska, který zůstal v čele redakce až do roku 1978.[18]