Pina Bauschová

Pina Bauschová
Rodné jméno	Philippine Bausch
Narození	27. července 1940 ; Solingen, Německá říše
Úmrtí	30. června 2009 (ve věku 68 let) ; Wuppertal, Německo
Příčina úmrtí	karcinom plic
Místo pohřbení	Wuppertal
Alma mater	Folkwang Universität der Künste; Juilliard School
Povolání	choreografka, baletka, tanečnice, umělkyně, hudební pedagožka, baletní mistr, vysokoškolská učitelka, filmová režisérka a scenáristka
Manžel(ka)	Ronald Kay (1980–2009)
Významná díla	Café Müller
Ocenění	Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1986); Státní cena Severního Porýní-Vestfálska (1990); Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1997); Praemium Imperiale (1999); Musikpreis der Stadt Duisburg (2008); Goethova cena (2008); čestný doktor Boloňské univerzity; … více na Wikidatech
Webová stránka	www.pinabausch.de
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pina Bauschová (27. července 1940 Solingen – 30. června 2009 Wuppertal) byla německá tanečnice a choreografka.

Život

Tanec začala studovat až v patnácti, na Folkwangschule vedené Kurtem Joossem, jedním z průkopníků tzv. tanečního divadla. Na přelomu padesátých a šedesátých let žila v USA. Studovala zde tanec na Juilliard School v New Yorku. Po návratu do Německa v roce 1962 se stala sólistkou nově založeného souboru FolkwangBallett. V roce 1968 vytvořila svou první choreografii nazvanou Fragment, a to na hudbu Bély Bartóka. U souboru působila do roku 1973, kdy se postavila do čela baletního souboru wuppertalského divadla. Dala mu nový název Tanztheater Wuppertal Pina Bausch a soubor se stal časem na divadle nezávislým. Napsala pro něj choreografie jako Svěcení jara (1975), na hudbu stejnojmenného Stravinského baletu, či Café Müller (1978), na hudbu Henry Purcella, s nimiž slavila mezinárodní úspěchy.

V roce 1983 hrála ve filmu Federica Felliniho A loď pluje. V roce 2002 ve filmu Mluv s ní režiséra Pedro Almodóvara. Až po její smrti se do kin dostal dokument Wima Wenderse Pina – Tančeme, tančeme, jinak jsme ztraceni, jenž byl prvním evropským hraným 3D filmem.

Vyznamenání

důstojník Řádu umění a literatury (Francie, 1991)
rytíř Řádu čestné legie (Francie, 2003)
komtur Řádu zásluh o Italskou republiku (Itálie, 8. ledna 2004)[1]
Řád vycházejícího slunce I. třídy (Japonsko, 21. září 2008)[2]
záslužný kříž I. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (Německo, 1986)
velký záslužný kříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (Německo, 1997)
dáma Pour le Mérite (Německo, 1996)
velkodůstojník Řádu svatého Jakuba od meče (Portugalsko, 5. září 1994)[3]

Odkazy

Reference

Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online.
PRESSEMITTEILUNG Nr. 7 / 2008, Japanischer Orden für Frau Pina Bausch Dostupné online
ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pina Bauschová na Wikimedia Commons

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online.

[2] PRESSEMITTEILUNG Nr. 7 / 2008, Japanischer Orden für Frau Pina Bausch Dostupné online

[3] ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-09-30]. Dostupné online.