Pieta z Nesvačil

Pieta z Nesvačil (kolem 1410–1415) je považována za dílo řezbáře označovaného jako Mistr nesvačilských soch, který se patrně vyučil v dílně Mistra Týnské Kalvárie.[1][2][3][4] Socha pochází z kostela Nalezení svatého Kříže v Nesvačilech a je vystavena v expozici středověkého umění Národní galerie v Praze.[5]

Pieta z Nesvačil
Pieta z Nesvačil, Národní galerie v Praze
Základní údaje
Rok vznikukolem 1410–1415
Popis
Výška97 cm
Materiállipové dřevo
Umístění
UmístěníNárodní galerie Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis a zařazení

Socha z lipového dřeva, vzadu vyhloubená, s původní polychromií, výška 97 cm. Roku 1930 byly doplněny chybějící nohy Krista, při restaurování sochy opět odstraněny. Roku 1946 sochu restauroval F. Kotrba.

Pieta z Nesvačil se řadí k symetrickým pietám vrcholného krásného slohu.[5] Kompaktností vychází z tradice parléřovských piet, odkud převzala horizontální polohu Kristova těla s rukama přeloženýma přes sebe i úzkou trnovou korunu. Z této předlohy pochází i kompozice Mariina šatu pod koleny, ale schématem mísovitých záhybů a postranních kaskád drapérie již tato pieta patří k období poklasického krásného slohu. Tradičním českým motivem je plochý lem, položený přes pravé koleno Marie i límcovité uspořádání šatu nad pasem. Některými rysy se shoduje s jinými díly Mistra Týnské Kalvárie a okruhu jeho dílny, zejména s Pietou z Litoměřic nebo Madonou z františkánského kostela v Plzni, ale odlišuje ji typika tváří a chybí expresivní náboj. Oproti blízké Pietě z Jedlky je nesvačilská socha masivnější a oživena vzájemným nakloněním hlav Marie a Krista.[5] Delikátní gesto Marie, která levou ruku klade na bezvládnou ruku syna a sklání k němu tvář navozuje psychickou atmosféru tichého smutku.[1]

Tzv. Mistr nesvačilských soch je autorem kvalitní Madony z Nesvačil. S atribucí Piety stejnému sochaři se neztotožnili Jiří Fajt a Jan Royt.[6] Také Jan Mikeš nalezl předlohy nesvačilské Piety spíše ve skupině soch zahraničního původu, zejména Pietě z Nonnbergu a Pietě z Lienz. Ty jsou typické tím, že Marie sedí poměrně nízko a prodloužením jejího těla sochař vyrovnává proporčně dlouhé tělo Krista. Mariina rouška splývá vpravo v bohatých kaskádách a na levé straně je podstrčena pod klopou pláště. Pro celou skupinu těchto piet je typickým rysem až přehnané nakupení skladů Mariina pláště pod Kristovou ranou nad jejím pravým kolenem. Může jít o detail s ikonografickým významem, který odkazuje ke korporálu – přehozu pod mešní víno a hostie.[7]

Příbuzná díla

  • Pieta z Litoměřic
  • Pieta z Jedlky, Národní galerie v Praze
  • Pieta z kostela sv. Alžběty, Wroclaw
  • Pieta z kláštera v Nonnbergu
  • Pieta z Lienz
  • Pieta ze Seeonu
  • Pieta z kaple Hochbergů, Muzeum Narodowe ve Wroclawi

Reference

  1. Kutal A, 1962, s. 114
  2. Erben V, 1978
  3. Kutal A, 1984, s. 279
  4. Homolka J, 1983, s. 463
  5. Chlíbec J, 1990, s. 65-66
  6. Jiří Fajt, Jan Royt, Několik poznámek k výstavě Mistra týnské kalvárie. Umění XXXIX, 1991, s.355-361
  7. Mikeš J, 2007, s. 72

Literatura

  • Jan Mikeš, Pieta z Nesvačil, in: Dřevěné piety 1. poloviny 15. století v Čechách, diplomová práce, SDU, FF MUNI Brno 2007, s. 69–73
  • Homolka Jaromír, Chlíbec Jan, Šteflová Milena: Mistr Týnské kalvárie, katalog výstavy NG, Praha 1990
  • Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění I, Academia, Praha 1984
  • Jaromír Homolka, Sochařství, in: Poche, Emanuel, Praha středověká: čtvero knih o Praze. 1. vyd. Panorama, Praha 1983
  • V. Erben, Mistr Týnského ukřižování, diplomová práce, FF UK Praha 1978
  • Albert Kutal, Sochařství, in: Kavka F (ed.), České umění gotické 1350–1420, Academia, Praha 1970
  • Albert Kutal, České gotické sochařství 1350–1450, SNKLU, Praha, 1962
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.