Litoměřická pieta

Dřevěná socha, vzadu vyhloubená, výška 110 cm. Zlacení pochází z období baroka a překrývá starší polychromii. V době baroka byl domodelován také poškozený nos a zřejmě i ústa.

Panna Marie sedí vzpřímeně na jednoduchém trůnu, s tváří mírně pootočenou k hlavě Krista a pohledem upřeným k věřícím. Levou rukou pozdvihla bezvládnou ruku mrtvého Krista a přitiskla ji k hrudi, pravou podpírá jeho hlavu. Výraz utrpení v její tváři značí bolestí zkřivená ústa, zapadlé oči a svraštělé čelo. Rouška Panny Marie spadá na pravé straně ve volných záhybech a na opačné straně je její cíp přeložen příčně přes hruď. Šat tvoří na krku dlouhý límec a na rukávech je nařasen rovnými širšími kličkovitými vrypy. Mezi koleny je plášť řasen hlubokými mísovitými záhyby ve tvaru V a na levém koleni rozprostřen v trubicové kaskádě. Jeho cíp podkládá Kristova chodidla. Z pravého kolene, které je poněkud výše, spadá dlouhý kornoutovitý záhyb, který je zakončen v měkkém ohybu na podstavci.[2]

Štíhlé a subtilní tělo Krista tvoří oblouk až k hlavě zvrácené dozadu. Modelace těla, rukou i nohou respektuje anatomii a je podána realisticky. Jsou zvýrazněny prsní a krční svaly, žebra, svaly a šlachy rukou a nohou. Kristova úzká tvář se štíhlým a výrazným nosem má pootevřená ústa a přivřené oči. Lemují ji dlouhé prameny vlasů, rozdělené kolem ramene, a upravený nerozdělený vous zatočený do drobných šnekovitých spirál. Trnová koruna je patrně spletena z několika skutečných prutů. Bederní rouška, která sahá až ke kolenům, je řasená úzkými horizontálními záhyby.[2]

Pieta typově navazuje na starší parléřovské horizontální piety (Pieta z kostela sv. Tomáše v Brně), ale svou modelací a kompozicí v dolní části je blízká symetrickým pietám krásného slohu,[3] např. pietě z kostela sv. Alžběty ve Vratislavi. Gesto Marie, která zdvihla Kristovu ruku k hrudi, je známo rovněž u piet z kostela sv. Matěje ve Vratislavi,[4] velké piety z Admontu nebo alabastrové piety z Louvru (okruh Mistra z Rimini).[5] Hmotné a rozložité soše nechybí napětí, typické pro vrcholná díla krásného slohu, ale dílo zároveň předjímá nově vznikající pozdně gotické chápání sochařského tvaru.[1] Oproti příbuzné Všeměřické pietě, která je diagonálního typu, jsou u litoměřické piety kolena Panny Marie oblá a jejich rozdílná výška je méně zvýrazněna, drapérie je silněji stylizovaná a ornamentalizovaná. [2]

Do okruhu děl Mistra Týnské Kalvárie (Mistra Dumlosů) zařadil pietu poprvé Erich Wiese roku 1928.[6] S tvorbou Mistra Týnské Kalvárie spojuje pietu typika tváří i způsob modelace drapérií.[1] Jeho dílnu charakterizují vyvážené kontrasty v modelaci Panny Marie a Krista nebo naturalistické pojetí tváří oproti idealizované skladbě drapérie. Oblá tvář Panny Marie s výraznou bradou s důlkem má nejbližší obdobu ve dvojici světic z Eriskirch, kde působil řezbář pocházející z dílny Mistra Týnské Kalvárie.[2] Příbuznost s dalšími pietami ve Vratislavi a Krakově je vzhledem k přímému propojení tamního sochařství s pražskou tvorbou, ať už prostřednictvím importů, nebo pracemi hostujících pražských sochařů, otázkou dalšího bádání a nelze přesně určit směr vzájemného působení.[1]

Existuje jistá pravděpodobnost, kterou zatím nedokládají žádné písemné prameny, že některý ze spolupracovníků, nebo dokonce větší skupina řezbářů z dílny Mistra Týnské Kalvárie, opustila v důsledku husitských bouří Prahu a působila na severu Čech a v obou Lužicích, kde se dochovala řada děl stylově svázaných s touto dílnou (Pieta z Jedlky, Pieta z Mikulášovic, Pieta z České Lípy, Pieta z muzea ve Zhořelci, socha z Radiboře v Lužici).[2]

• Andrea Šleichrtová, Krásný sloh ve Vratislavi, diplomová práce, ÚDU FF UK Praha 2019
• Michaela Ottová, Sochařství 15. století v severních a severozápadních Čechách. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, Fakulta užitého umění a designu, 2004. FUUD. Řada umělecko – historická, 2. ISBN 80-7044-489-4.
• Homolka Jaromír, Chlíbec Jan, Šteflová Milena: Mistr Týnské kalvárie, katalog výstavy NG, Praha 1990
• Albert Kutal, Gotické sochařství, in: Dějiny českého výtvarného umění I, Academia, Praha 1984
• Albert Kutal, Sochařství, in: Kavka F (ed.), České umění gotické 1350–1420, Academia, Praha 1970
• Albert Kutal, České gotické sochařství 1350–1450, SNKLU, Praha, 1962