Pierre Moscovici

Pierre Moscovici (Francouzská výslovnost: ​[pjɛʁ mɔskɔvisi], Rumunská výslovnost: [moskoˈvitʃʲ]; * 16. září 1957, Paříž) je francouzský politik, člen Parti socialiste (PS), bývalý evropský komisař pro hospodářské a měnové záležitosti, daně a celní unii v Evropské komisi vedené Jean-Claude Junckerem a od června 2020 první předseda francouzského Nejvyššího účetního dvora (Cour des comptes).

Pierre Moscovici
Stranická příslušnost
ČlenstvíSocialistická strana

Narození16. září 1957 (64 let)
15. obvod, Paříž, Francie Francie
ChoťAnne-Michelle Basteri (od 2015)
RodičeSerge Moscovici a Marie Brombergová
Alma materCondorcetovo lyceum
École Nationale d'Administration
Pařížský institut politických věd
Profesepolitik a ekonom
Náboženstvíjudaismus
Oceněnídůstojník Řádu čestné legie (2016)
komandér Řádu čestné legie (2021)
rytíř Řádu čestné legie
Velký kříž za zásluhy s hvězdou Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Řád tří hvězd
CommonsPierre Moscovici
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V obdobích 1994 až 1997 a 2004 až 2007 byl členem Evropského parlamentu. Od června 1997 do května 2002 zastával úřad ministra pro evropské záležitosti ve vládě Lionela Jospina. Od roku 1997 byl zástupcem departementu Doubs ve francouzském národním shromáždění. Ve vládě Jean-Marca Ayraulta zastával od 16. května 2012 do 2. dubna 2014 pozici ministrem ekonomie, financí a zahraničního obchodu.[1] Po kabinetních změnách po parlamentních volbách 2012 se stal ministrem financí – zahraniční obchod přešel pod Nicole Bricqovou.

Životopis

Je synem Serge Moscoviciho a psychoanalytičky Marie Bromberg-Moscovici. Má mladšího bratra.

Studoval na Lycée Condorcet a poté na Institut d’études politiques de Paris (Sciences Po) ekonomické vědy a politologii, kde v roce 1978 získal Diplôme d’études approfondies. Ve studiu pokračoval v letech 1982 – 1984 na École nationale d’administration (ENA).

Vyznamenání

Publikační činnost

  • L'heure des choix, pour une économie politique (spoluautor François Hollande), Odile Jacob, 1991.
  • À la recherche de la gauche perdue, Calmann-Levy, 1994.
  • Quelle économie pour quel emploi? kolektiv autorů, L` Atelier, 1995.
  • L'urgence, plaidoyer pour une autre politique, Plon, 1997.
  • Au cœur de l'Europe, le Pré aux Clercs, 1999.
  • L'Europe, une puissance dans la mondialisation, Seuil, 2001.
  • Un an après, Grasset, 2003.
  • Les 10 questions qui fâchent les Européens, Perrin, 2004.
  • L'Europe est morte, vive l'Europe, Perrin, 2006
  • La France dans un monde dangereux : de l'exception à l'influence, Plon, 2006
  • Le liquidateur, Hachette 2008
  • Mission impossible ? Comment la gauche peut battre Sarkozy en 2012, Paříž, Le Cherche midi, 2009
  • Défaite interdite, Flammarion, 2011.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pierre Moscovici na německé Wikipedii.

  1. Lemonde.fr, 16. květen 2012 (fr)
  2. Cancelaria Ordinelor. canord.presidency.ro [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online.
  3. JOURNAL OFFICIEL DE LA REPUBLIQUE DU SENEGAL. www.jo.gouv.sn [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online.
  4. Présidence de la République. Ordre National de la Légion d'Honneur. Décret du 25 mars 2016 portant élévation aux dignités de grand’croix et de grand officier Dostupné online (francouzsky)
  5. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.