Philipp zu Eulenburg

Philipp Friedrich Alexander zu Eulenburg und Hertefeld (12. února 1847 Königsberg – 17. září 1921 Liebenberg) byl pruský diplomat a důvěrník německého císaře Viléma II. Pocházel z junkerské důstojnické rodiny a absolvoval kadetku v Kasselu. Jako důstojník se účastnil prusko-francouzské války (1870–1871), kde byl vyznamenán Železným křížem. Kariéru v armádě však poté opustil a věnoval se studiu práv. Ta absolvoval roku 1875, kdy se oženil s Augustou Sandelsovou; manželé pak postupně měli osm dětí.

Philipp zu Eulenburg
Rodné jméno	Philipp Friedrich Alexander zu Eulenburg und Hertefeld
Narození	12. února 1847 Královec
Úmrtí	17. září 1921 (ve věku 74 let) Templin
Místo pohřbení	Liebenberg
Alma mater	Lipská univerzita Univerzita ve Štrasburku
Povolání	diplomat a politik
Ocenění	Grand Cross of the Order of Vasa (1895) Železný kříž Řád černé orlice
Nábož. vyznání	luteránství
Choť	Auguste zu Eulenburg-Hertefeld
Děti	Friedrich Wend zu Eulenburg Botho Sigwart zu Eulenburg Karl zu Eulenburg Tora zu Eulenburg
Rod	Ilburkové
Funkce	člen Pruské panské sněmovny velvyslanec
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech 1877 až 1903 Philipp zu Eulenburg působil jako pruský diplomat. 19. dubna 1886 poznal budoucího císaře Viléma II., s nímž se spřátelil a měl na něj dlouhá léta velký vliv. Mimo jiné stál za odvoláním kancléře Bismarcka roku 1890. 1. ledna 1900 byl císařem povýšen na pruského dědičného knížete.

Roku 1906 uveřejnil publicista Maximilian Harden řadu článků, ve kterých naznačil, že Eulenburg je homosexuál. Tím vznikla takzvaná Hardenova-Eulenburgova aféra, jeden z největších skandálů vilémovského Německa. Aféra na podzim 1907 vyústila soudními procesy. Hardenovi svědci pod přísahou dosvědčili, že s nimi Eulenburg měl pohlavní styk, k odsouzení však nedošlo, protože obžalovaný se nervově zhroutil a byl od roku 1908 považován za neschopného soudního procesu. Skandál otřásl důvěrou v císaře a okruh jeho nejbližších, a Vilém II. proto ukončil své přátelství s Eulenburgem.

Po aféře se společensky izolovaný Eulenburg stáhl na rodinný zámek Liebenberg, kde se věnoval zpracování své korespondence a rodinné historie. Zde také zemřel a je pohřben.