Petr Pavlík (malíř)

Po absolvování středoškolského studia v Praze (1958-1963) pracoval v různých dělnických profesích a zároveň navštěvoval soukromé malířské kurzy. Absolvoval jeden semestr na Pedagogické fakultě UK a roku 1967 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Po roce školení v krajinářském ateliéru prof. Františka Jiroudka raději přestal malovat a přestoupil do ateliéru monumentální malby a plastiky Arnošta Paderlíka, kde se věnoval návrhům na výtvarná řešení veřejných prostorů v architektuře. V roce 1970 studoval fotografii u prof. Jána Šmoka na FAMU. Spolu s přáteli z AVU založil umělecké studio AA, které se věnovalo landartu a veřejným akcím. Roku 1973 se vrátil k malbě a absolvoval AVU.

V 70. a 80. letech byl členem různých neoficiálních sdružení výtvarníků a organizátorem výtvarných a společenských aktivit. Vystavoval v menších pražských galeriích (divadlo v Nerudovce, Galerie Fronta, Opatov) nebo mimo Prahu, kde kontrola komunistického režimu nebyla tak přísná.

V době nejtužší normalizace (1978-79), kdy řada výtvarníků nesměla vystavovat, se spolu s J. Sozanským, I. Bukovským, J. Načeradským, J. Kroutvorem scházel s profesorem AVU Jiřím Kotalíkem a spoluorganizoval návštěvy ateliérů generačních vrstevníků i významných výtvarníků generace 60. let. V letech 1983 - 1988 organizoval ve svém ateliéru pravidelná měsíční setkání s Jindřichem Chalupeckým, kterých se účastnili sochaři Jiří Beránek, Kurt Gebauer a Magdalena Jetelová a malíři Vladimír Novák, Ivan Ouhel, Michael Rittstein, Tomáš Švéda a Jaroslav E. Dvořák.

V druhé polovině 80. let navštěvoval bytové přednášky filozofa Petra Rezka a podílel se na vzniku samizdatového sborníku Šedá cihla (Jazzová sekce, 1985). V roce 1985 byl zakládajícím členem Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece a roku 1987 se stal členem výboru Nové skupiny, kterou inicioval Jindřich Chalupecký. Zúčastnil se legendárních výstav Konfrontace (1978, MBÚ Praha), Lidový dům (1987, 1988), jízdárna v Kolodějích (1988), Nová skupina (1990).

V roce 1993 dočasně přerušil svoji výtvarnou tvorbu a věnoval se teoretické, kritické a literární činnosti. Publikoval v Ateliéru, Architektu, Lidových novinách, Prager Zeitung, Literárních novinách, HOSTU, Mladém světě. Přednášel na Akademii výtvarných umění v Praze, Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, Glasgow School of Art, Akademii výtvarných umění v Halle, v Alšově jihočeské galerii a jinde. Soubor jeho teoretických a kritických statí vyšel knižně ve Středoevropské galerii a nakladatelství.[1]

V letech 1995-99 pracoval jako restaurátor. Od roku 2004 je pedagogem na katedře scénografie Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Od roku 2012 se znovu věnuje malbě a sochařství.

Od 80. let často vystupoval jako své fiktivní alter ego, vědec a výtvarný kritik Dr. Pavel Petřík z Curychu, a podepisoval jeho jménem některé články v tisku.

• 
  Praúkryt (1984)
• 
  Ohlédnutí (2013)
• 
  Tajemná postava (2013)
• 
  V labyrintu (2014)
• 
  Havran (2014)
• 
  Po bitvě (2013)
• 
  Povalující se kouzelník (2014)
• 
  Mimikry houští (2014)