Petr Kavan (výtvarník)

Petr Kavan (* 14. srpna 1949 Liberec) je osobitý český sochař a řezbář, známý především svými skulpturami ze žuly a sadami vyřezávaných dřevěných loutek. Dlouhá léta žil v jižní Indii, kde čerpal inspiraci pro svou tvorbu. Ve svých dílech často spojuje protiklady a konfrontuje vlastní představy s historickými a kulturními hodnotami.[1]

Petr Kavan
Narození14. srpna 1949 (72 let)
Liberec
Československo Československo
VzděláníVŠE
Povolánísochař a řezbář
Příbuznímanželka Galina roz. Čermáková (1973–)
synové Matyáš a Ondřej
OvlivněnýIndie, Hinduismus
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

V letech 1967–1973 vystudoval obor zahraniční obchod na pražské VŠE,[2] kterému se ovšem věnoval jen krátký čas po dokončení školy. Změnu ve svém dosavadním směřování zaznamenal na vojně, kde jej brněnský sochař Pavel Kostrhun seznámil s řezbářskou technikou.[2] První veřejnou prezentaci jeho děl mohli návštěvníci zhlédnout v červnu roku 1981, kdy společně s fotografem Tarasem Kuščynským vystavoval v pražské Výstavní síni Kotva. V roce 1996 podnikl naslepo svou první cestu do Indie, kde se na další léta také usadil a pravidelně zde i tvořil. V tamilnáduském městě Mamallapuram, které je tradiční místem kameníků pracujících s tamní černou žulou, si o rok později zřídil malou dílnu. Techniku si osvojil a v pozdějších pracích ji často kombinoval s bronzem.[1] Ve své dílně Kavan vyučoval i mladé zájemce o toto řemeslo.

Žulové skulptury ve městě Mamallapuram

Kromě žulových a dřevěných skulptur vytvořil Kavan také početný soubor dřevěných loutek z pohádek, historie či mytologie. Ty představil i jako loutkoherec a roku 1982 dokonce spoluzaložil loutkový divadelní soubor Pedluke Pedluke. Příležitostně hrál ve filmech a jeho sochy byly použity ve filmu Vladimíra Michálka Zapomenuté světlo (1996). Sada jeho dřevěných loutek je dlouhodobě vystavena ve Valdické bráně v Jičíně. Poslední výstava děl Petra Kavana nazvaná Krátká návštěva proběhla ve dnech 19.7. až 6. 9. 2019 v pražské galerii Kuzebauch.[3] V současnosti hraje v představení divadla Vosto5 Společenstvo vlastníků.[4]

Za svou kariéru vystřídal umělec mnoho profesí – úředníka zahraničního obchodu, trenéra žákovského hokejového oddílu, restaurátora starožitného nábytku nebo topiče, kterým se stal na nátlak úřadů.[2]

V dnešní době žije již trvale na svém statku v Malé Lhotě v Českém ráji, který zakoupil roku 1984. Na něm v minulosti mnohokrát pořádal různá společenská setkání či letní divadelní a výtvarné tábory pro děti,[2] vystupovala zde i kapela Lucie[5]. Je ženatý, se svou ženou Galinou roz. Čermákovou má syny Matyáše a Ondřeje.[2]

Tvorba

Samostatné výstavy

1983 Břeclav
1986 Muzeum moderního umění "Louisiana", Kodaň
1988 zámek Sobčice; Divadelní festival v Plzni
1990 Galerie U melouna, Praha; Galerie Pod Kostí
1991 Galerie Stodola, Český Krumlov; Sto let světové výstavy, Praha
1992 zámek Humprecht
1994 Festival Divadlo v pohybu, Dům pánů z Fanálu, Brno
1995 Dům pánů z Kunštátu, Praha; zámek Mnichovo Hradiště
1996 zámek Mnichovo Hradiště, zámek Crosville-sur-Douve, Francie; Kodaň – evropské kulturní město, Taarstrup
1997 Hildesheim, SRN; Mamallapuram, Indie; zámek Mnichovo Hradiště
1999 Galerie Půda, Lomnice nad Popelkou
2000 Manhattan, Galerie Gambit, Praha; Otázky jsou odpovědi, Strahovský klášter, Praha; Manhattan a kamenné mísy, Palác Karlín, Praha
2001 Rozmluvy s kamenem, Severočeské muzeum, Liberec
2002 Galerie Nostress, Praha; Galerie Hilde Leiss, Hamburk
2005 Černý kámen, Galerie BAYER & BAYER, Praha
2009

2010

Šolcův statek, lapidárium, Sobotka

Šolcův statek, lapidárium, Sobotka

2012-22 Valdická brána, Jičín : stálá výstava
2019 Krátká návštěva, Galerie Kuzebauch, Praha

Společné výstavy

1981 Výstavní síň Kotva, Praha (s fotografem Tarasem Kuščynským)
1983 Zámek Valtice (s fotografem Pavlem Hudcem); Karlštejn (s malířkou Vlastou Dlouhou)
1987 Konfrontace, Vysočanské dvorky, Praha
1989 Staré Hrady (s malířkou Vlastou Dlouhou)
1990 Česká alternativa, ÚLUV, Praha
1991 Divadlo a Loutka – česká scénografie, Galerie pod Kostí; Les Artistes a la Bastille, Espace Keller, Paříž
1993 Analogie II (s architektem Miroslavem Šikem), Galerie Knapp, Lausanne
1998 Galerie Hilde Leiss (s Evou Eisler a Janem Adamem), Hamburk; Příběhy (s malířem Petrem Sísem), Oblastní galerie a muzeum, Jičín
2000 Heads and Tails (s malířem D. Singhem Ebenezerem), Gallery The Easel, Madras, Indie
2002 Česká loutka, Císařská konírna, Praha; Boučkův statek, Malá Skála (s fotografem Petrem Rošickým)
2004 Česká loutka, Moravská galerie, Brno; Galerie Idées d’Artistes (Paříž v rámci Art Prague, Praha)

Loutky pro představení

1982 Posvícení v Hudlicích
1984 Krysař (se studenty 4. ročníku DAMU, režie Jiří Břeněk)
1985 Hobit (se studenty 4. ročníku DAMU, režie Ctibor Turba)
1988 Oberon, Divadlo dětí Alfa, Plzeň (režie Tomáš Dvořák, František Váša)
1990 Lumen, Théâtre des Montreurs d’Images, Ženeva
1992 Don Šajn, Divadlo pod věží, Jičín
1993 Ukradený měsíc, Divadlo AGNEZ, Česká Lípa
2020 Boj o oheň , Naivní divadlo v Liberci

Filmografie

1989 Oberon, režie Viktor Polesný
1990 Ticho, které bolí, režie Vladimír Michálek
1992 Faust na nitích, režie Michal Baumbruk
1993 Krajina s ohněm, režie Ivan Vojnár
1996 Zapomenuté světlo, režie Vladimír Michálek – výtvarník, postava Francka
1998 Praha očima..., povídka Karty jsou rozdány, režie Vladimír Michálek – postava Gurua
1999 Indické mimikry P.K., režie Richard Balous
2021 Společenstvo vlastníků, VOSTO5, Brejlando

Odkazy

Reference

Literatura

  • Otázky jsou odpovědi. Katalog k výstavě. Klášter premonstrátů na Strahově v Praze, Praha 2000
  • Rozmluvy s kamenem. Katalog k výstavě. Severočeské muzeum v Liberci, Liberec 2001
  • Černý kámen. Katalog k výstavě. Galerie BAYER & BAYER, Praha 2005

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.