Peripolární buňka

Peripolární buňky mají denzní, na membránu vázané vakuoly o průměru 0,4 až 2,1 µm. Jsou uloženy v těsné blízkosti mesangiálních buněk a kořene ledvinového tělíska.[1]

V roce 1979 byl popsán nový druh buněk nalezených v ledvinovém tělísku u ovcí.[2] Tyto buňky byly pojmenovány „peripolární“ kvůli jejich prstencovité distribuci kolem vaskulárního pólu. Jsou umístěny v blízkosti inflexního bodu mezi parietální a viscerální vrstvou.[3] Zpočátku byly klasifikovány jako epiteliální buňky kvůli jejich umístění nad bazální membránou Bowmanova tělíska a množstvím spojů mezi bazální membránou a PPC.[4]

Peripolární buňky mají zřetelně sekreční funkci, konkrétní funkce však zatím není známá. Předpokládá se, že se podílejí na regulačních mechanismech juxtaglomerulárního aparátu působením na kontrakci cév.[1]

PPC jsou přítomny u mnoha druhů zvířat a jejich výskyt se potvrdil také u lidí. Procento výskytu PPC se liší podle živočišného druhu a věku: u lidí byly nalezeny v 6,5 % renálních krvinek, u laboratorních myší ve 45 % a u ovcí v 85 %.[5] Blíže se tyto buňky zkoumaly histochemickou a imunohistochemickou metodou[6] právě u ovcí, protože ovčí PPC jsou větší než PPC jiných druhů. Bylo také zjištěno, že novorozená jehňata mají ve srovnání s dospělými ovcemi vyšší počet PPC.[7]