Peircy Brett

Narodil se jako syn námořního důstojníka Peircyho Bretta a do Royal Navy vstoupil jako dobrovolník v roce 1725. V roce 1734 byl povýšen na poručíka a s admirálem Ansonem absolvoval plavbu kolem světa (zprávu o cestě zveřejnil Anson v roce 1748 a svými kresbami ji doplnil Brett). V roce 1743 jej Anson jmenoval kapitánem, povýšení ale potvrdila admiralita až o rok později. Během druhého jakobitského povstání bojoval v letech 1745–1746 u břehů Skotska proti Francouzům, poté se v rámci války o rakouské dědictví zúčastnil pod admirálem Ansonem bitvy u Finisterre. V roce 1752 na královské jachtě Royal Caroline přepravil krále Jiřího II. z Anglie do Německa, začež byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Sir (1753).^[zdroj?]

Na počátku sedmileté války se měl připojit k admirálu Boscawenovi v Karibiku a dostal pod velení zcela novou loď HMS Cambridge s 80 děly. Plavidlo mělo ale řadu technických problémů, navíc ve větším počtu onemocněla posádka, takže Brett nakonec zůstal v Anglii. Mezitím se stal také členem Dolní sněmovny a poslancem zůstal dvacet let (1754–1774). Zastupoval město Queenborough v Kentu a připojil se ke straně whigů, parlamentních debat se ale aktivně zúčastnil až po sedmileté válce. V roce 1762 byl povýšen na kontradmirála a po skončení sedmileté války sloužil ve Středozemním moři. V letech 1766–1770 zastával ve vládě 3. vévody z Graftonu funkci lorda admirality a jako nejvýše postavený námořní důstojník ve vládě byl zároveň prvním námořním lordem.[2] V roce 1770 byl povýšen na viceadmirála (1770) a nakonec již mimo aktivní službu dosáhl hodnosti admirála (1778).[3]

Z manželství s Henriettou Colbyovou měl dva syny, kteří zemřeli v dětství.^[zdroj?]