Pedocentrismus

Pedocentrismus je pedagogický směr dvacátého století, odvozený od myšlenek knihy E. Keyové ,,Století dítěte“ (1903). Podřizuje cíle výchovy a vzdělávání zcela individuálním potřebám a zájmům dítěte, přeceňuje však hlediska biologická před společenskými. Později i některými svými představiteli (J. Dewey) odmítnut jako příliš jednostranný.[1]

Znaky pedocentrismu

Pedocentrismus se vyznačuje těmito znaky:[2][3]

  1. princip individualizace – předpokládá práci s rozmanitými možnostmi jednotlivých dětí, jedná se o jeden ze základních principů reformní pedagogiky, která předpokládá práci s rozmanitými možnostmi jednotlivých dětí a zároveň je to příležitost k využití mnoha různorodých metodických postupů
  2. princip samostatnosti a aktivity – výchozím bodem je úkol, nikoli čas a to přispívá k vytvoření žákovské dovednosti plánovat a odhadovat čas potřebný pro splnění úkolu
  3. rovnoprávný vztah dětí a dospělých – pedocentrismus není pouze konceptem uplatňovaným ve školním prostředí, ale také při rodinné výchově, pedocentrismus považuje za důležité právě rovnoprávný vztah dětí a dospělých v tom smyslu, že učitel či rodič dítěti nic nenařizuje, namísto toho s ním vede diskuzi a ctí jeho názory a pohledy
  4. dítě si tvoří výuku – liší se od konkrétní alternativní koncepce, avšak styčným bodem je, že dítě má svobodu v tom, co se bude učit, záleží na jeho preferencích a sám si upravuje časový i tematický rozvrh
  5. důraz na praxi – dbá se na to, aby všechny poznatky, které se dětem dostávají, měly přímou spojitost s reálným světem, to není pouze uplatnění nabytých vědomostí a dovedností v praktickém životě, ale také vztahování učiva na prožité zkušenosti žáků
  6. důraz na vnitřní kázeň – sebekázeň, zodpovědnost – jako opak autoritativního vedení výchovy a vzdělávání
  7. důraz na spontánní činnost dětí a vzbuzení zájmu – spontánní zájem vede k soustředěné práci a není třeba kázeňských prostředků

Pedocentrismus na běžných školách

S pedocentrismem často souvisí i projektová metoda, která je hojně využívána právě při aplikaci tohoto přístupu. Projektová metoda bývá často využívána na i běžných školách v České republice. Projektová metoda je vyučovací metoda, jíž jsou žáci vedeni k řešení komplexních problémů a získávají zkušenosti praktickou činností a experimentováním. Žáci mají vliv na výběr tématu, vychází z jejich prožitků. Bývá spojována právě s alternativními přístupy k vyučování. Projektová metoda došla k širokému uplatnění na běžných školách v České republice. Nabízí nejen integraci učiva do logicky uspořádaných celků odpovídajících praktickým životním situacím. Umožňuje také samostatnou i skupinovou práci, kladení otázek a jejich zkoumání. Stanovuje jasný cíl, odpovědnost za proces i výsledek řešení.[2]

Pedocentrismus a alternativní metody v praxi

Vzhledem k tomu, že pedocentrický přístup není typickým a preferovaným způsobem vyučování, k jeho uplatňování často dochází v alternativních školách. Tyto alternativní školy sdílí podobné znaky, jako například důraz na samostatnou práci dítěte, vlastní objevování, svobodu dítěte ve volbě učiva atd. Tyto koncepty jsou tedy orientovány na dítě a vycházejí z pedocentrismu.

V České republice momentálně funguje několik škol, které pracují právě na těchto principech. Jedná se o:[4][5]

  • Waldorfská (MŠ, 1. i 2. stupeň ZŠ, SŠ)
  • Montessori (MŠ, 1. i 2. stupeň ZŠ)
  • Daltonská (MŠ, 1. i 2. stupeň ZŠ, SŠ)
  • Jenská (1. stupeň ZŠ)
  • Začít spolu (MŠ, 1. stupeň ZŠ)
  • Zdravá škola (MŠ, 1. i 2. stupeň ZŠ, SŠ)
  • Integrovaná tematická výuka (MŠ, 1. stupeň ZŠ)
  • Lesní / přírodní škola (MŠ, SŠ)
  • Svobodná demokratická škola (ZŠ)[6]

Reference
  1. Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. : Pedagogický slovník. Praha: Portál 1995. ISBN 80-7178-029-4
  2. Chlupáč, A. (2006). Reflexe projektové metody vyučování žákem na základní škole. Pedagogická orientace 16(3), str. 40 – 45. Dostupné z https://journals.muni.cz/pedor/article/view/945/784
  3. SOUKUPOVÁ Pavla: Dějiny pedagogiky. Dostupné online Archivováno 22. 12. 2015 na Wayback Machine.
  4. Korcová, K. (2007). Role učitele ve škole Montessori.Studia Padedagogica 55(12), 117 – 126. Dostupné z http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/studia-paedagogica/article/view/447/603
  5. www.alternativniskoly.cz
  6. NEILL, Alexander Sutherland, LAMB, Albert, ed. Summerhill: příběh první demokratické školy na světě. Druhé vydání. Přeložil Viktor JUREK. Praha: PeopleComm, 2015. ISBN 978-80-87917-16-9.

Literatura
  • Svobodová, J. (2007). Výběr z reformních i současných edukačních koncepcí. Brno: MSD sro ISBN, 976-80. Dostupné z:

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.