Pchej Wen-čung

V roce 1928 promoval na Pekingské univerzitě a ihned se zapojil do vykopávek na slavném čínském nalezišti sinantropa (Homo erectus pekinensis) v Čou-kchou-tienu;[1] lokalita je od roku 1987 zapsána v seznamu světového dědictví UNESCO). Hned v následujícím roce byl tamtéž jmenován ředitelem polních vykopávek. Naleziště opustil na dva roky mezi lety 1935–1937, kdy získal doktorát na Sorbonně (v tuto dobu jej zastoupil profesor Ťia Lan-pcho). V Čou-kchou-tienu se pracovalo v nesmírně obtížných podmínkách; vědci se například museli na naleziště dopravovat na hřbetech mul. Profesor Pchej vykopal první lebku sinantropa 1. prosince 1929 ve čtyři hodiny odpoledne,[2] poté, co „pracoval ve 40 metrů hluboké trhlině v ledové vodě, v jedné ruce kladivo a v druhé svíčku“.[1] Postupující japonská armáda představovala pro všechny pracovníky nebezpečí (vojáci zabili několik dělníků), proto bylo rozhodnuto všechny fosilie poslat do bezpečí do USA. Fosilie se ale cestou ztratily a dodnes zůstává záhadou, co se s nimi stalo. Díky profesoru Franzi Weidenreichovi se dochovaly alespoň v dokonalých odlitcích, stejně jako se zachovaly kopie map nalezišť.

Profesor Pchej pokračoval v práci na mnoha dalších nalezištích, například v Djalainoru nebo v Kan-su.[1] V roce 1955 byl zvolen do Čínské akademie věd a později do mnoha dalších funkcí (byl například druhým ředitelem Pekingského Muzea přírodní historie). Až do své smrti pracoval v Čínské akademii věd v ústavu paleontologie a paleoantropologie obratlovců. Patří mu rovněž zásluha za autorství první knihy o čínské prehistorii napsané v čínštině.[1]

Stejně jako jeho kolegové Ťia Lan-pcho a Jang Čung-ťien je pohřben v Čou-kchou-tienu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pei Wenzhong na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pej Wen-Chung na Wikimedia Commons

• KLEIBL, Josef. Cesta za Adamem. 2. vyd. Praha: Albatros, 1978.