Pavla Mautnerová

Pavla Mautnerová se narodila v Brně a po absolvování tamního reálného gymnázia roku 1938 odešla do Prahy. Od konce 50. let se intenzivně věnovala malířství. Spolu se svým partnerem Robertem Piesenem byla členkou připravované skupiny Konfrontace.[1] K jejich blízkým přátelům patřil Aleš Veselý, který bydlel ve stejném domě v Holešovicích, kde měli od roku 1948 byt a ateliér, nebo Mikuláš Medek a Richard Fremund. Od roku 1963 Pavla Mautnerová vystavovala také se skupinou Křižovatka.[2]

Roku 1965 odjela s Robertem Piesenem do Curychu, kde připravoval výstavu. Do Československa se už nevrátili a zprvu žili ve Vídni, poté střídavě ve Vídni a Ein Hodu v Izraeli. V umělecké kolonii Ein Hod žila Mautnerová s Piesenem v malém kamenném domku, který jim sloužil zároveň jako ateliér. V 90. letech žila a tvořila v Haifě. Její díla jsou ceněna na aukčním trhu. Roku 2013 se její dílo Bez názvu z 60. let vydražilo v Praze za 5 539 dolarů[3] Svatá krajina za 4 157 dolarů.[4]

Obrazy Pavly Mautnerové jsou obvykle formálně řazeny k informelu, ale její osobitý abstraktní projev, který zahrnuje náhodně vznikající struktury i vyváženou barevnost, má meditativní charakter.[5] Odráží vliv Roberta Piesena i její vztah k umění Orientu, Byzanci a tajemství středověkých katedrál. Stejně jako Piesen využívala vnitřní bohatost a poetiku proměnlivé struktury rychle schnoucí barevné hmoty a s oblibou pracovala s hlubokými tóny barev, jež obohacovala zlacením. Její složité a několikavrstevné kompozice užívají lakovou techniku, jaká hrála významnou roli ve starém čínském umění.[6]

Na její spiritualitě se projevila tragika osobní perzekuce za druhé světové války. Proces osvobozování z paralyzující atmosféry strachu a úzkosti dal vzniknout cyklu obrazů, vyzařujících vnitřní sílu, hloubku a klid kontemplace.[7] Názvy jejích obrazů souvisejí s křesťanskými symboly (Sakrální objekty, Triptychy a Veroničiny roušky).[8] a jejich tvar někdy připomíná malé domácí gotické oltáříky.

Na pozdní dílo Pavly Mautnerové, které svou barevnou intenzitou připomíná staré ikony (Bez názvu, 1961),[9] měla rozhodující vliv česká gotika. Nelomené zářivé barvy purpurové červeně a nebeské modři uvádějí do duchovního světa raného středověku, ale svou abstraktní formou se jednoznačně řadí k umění druhé půle 20. století.[6]

V Izraeli si její projev i nadále uchoval abstraktní meditativní podobu, obohacenou metodou koláže o konkrétní prvky (Hommage a Botticelli, M. Grünwald).[10] Přestože v bývalém Československu bylo možné chápat náboženskou symboliku jako protest, Mautnerová se novozákonním tématům věnovala i v emigraci a její dílo tak vyjadřuje bytostný zájem o lidské utrpení i akt milosrdenství.[11] Zájem o světlo a jeho symbolický význam nalezl zvláštní rozvinutí v práci se sklem.[12]

• Kateřina Štroblová, Ženské umělecké osobnosti v české výtvarné kultuře 50. a 60. let 20. století, rigorózní práce, FF UK Praha 2010 on line
• Zdenek Primus, Umění je abstrakce. Česká vizuální kultura 60. let, KANT Praha 2003, ISBN 80-86217-30-2, Arbor Vitae, ISBN 80-86300-14-5
• Marta Železná (ed.), Robert Piesen, Nakl. Franze Kafky, Praha 2001
• Mahulena Nešlehová (ed.), Poselství jiného výrazu: Pojetí informelu v českém umění 50. a první poloviny 60. let, Nakladatelství BASE, Artefact, Praha 1997, ISBN 8090248101 (BASE), ISBN 8090216005 (ArteFACT)
• Mahulena Nešlehová, Pavla Mautnerová, Robert Piesen, Galerie Klatovy / Klenová 1996, ISBN 80-85628-11-2
• Mahulena Nešlehová, Pavla Mautnerová a Robert Piesen, Ateliér 25, 1996, s. 4
• Mahulena Nešlehová (ed.), Český informel, Průkopníci abstrakce z let 1957–1964, 268 s., Galerie hlavního města Prahy, SGVU Litoměřice, 1991
• Geneviève Bénamou, Sensibilités contemporaines / Contemporary artistic sensibilities: 70 artistes d´origine tchégue et slovaque hors tchécoslovaquie / 70 artists of Czech and Slovak origin living outside Czechoslovakia 1970 - 1984, 297 s., Paříž 1985
• Mautner - Piesen, text Jim Silverman, Marcel Janco, kat. výstavy Armon Gallery, Jerusalem 1977
• Paula Mautner, Robert Piesen, texty F. Dvořák, M. Janco, J. Padrta, D. Veselý, Z. Felix, F. Šmejkal, Wiener Secession, Wien 1973
• Robert Piesen, Paula Mautner, text. J. Padrta, kat. výstavy Galerie Chemerinsky, Tel Aviv 1966

• Pavla Mautnerová v informačním systému abART
• Moravské zemské muzeum: Mautnerová, Pavla, 1919 Archivováno 28. 3. 2019 na Wayback Machine
• ArtNet: Pavla Mautnerová