Pavel Seifer

V roce 1991 se uvádí jako místopředseda Strany zelených.[2] Byl předsedou pražské statutární organizace této strany.[3] Na jaře 1992 poté, co Strana zelených a několik dalších politických subjektů utvořilo koalici Liberálně sociální unie (LSU), se uvádí jako tiskový mluvčí LSU.[4]

Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady za koalici LSU (volební obvod Praha). Zasedal ve výboru ČNR pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Byl jeho místopředsedou.[5][6]

Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do voleb v roce 1996. Poté, co se koncem roku 1993 Strana zelených dohodla, že bude nadále působit jako samostatný politický subjekt, nezávislý na LSU, Seifer patřil k části strany, která toto rozhodnutí zpochybnila. Ustavil frakci zelených v rámci LSU a hodlal se i nadále podílet na činnosti Liberálně sociální unie.[7] V lednu 1994 vystoupil se Strany zelených a stal se členem Liberálně sociální unie, která měla od této doby působit už nikoliv jen jako volná koalice politických stran, ale jako samostatná strana.[8] V říjnu 1994 ovšem opustil poslanecký klub LSU a přestoupil do klubu sociální demokracie.[9] V rámci ČSSD patřil k iniciátorům vzniku Zelené platformy v září 1995.[10]

V senátních volbách v roce 1996 kandidoval za senátní obvod č. 13 - Tábor. Získal 23 % hlasů a postoupil do 2. kola. V něm jej ale porazil a senátorem se stal občanský demokrat Pavel Eybert.[11] Profesně se tehdy uvádí jako publicista a ekolog.[12]