Pavel Ploc

Jeho otec Pavel Ploc se věnoval biatlonu. Malý Pavel zkoušel různé zimní sporty, ale jeho hlavním vzorem byl olympijský vítěz Jiří Raška. Skákat začal v šesti letech. Na první skokanské pokusy nejdříve dohlížela jeho matka, poté ji nahradil otec s trenérem sdruženářů Jiskry Harrachov Antonínem Linemajerem. V libereckém mládežnickém týmu se o něj staral Rudolf Höhnl a Karel Kodejška, na vojně jej trénoval další úspěšný skokan české historie, Dalibor Motejlek.

Do prestižního Světového poháru prvně nahlédl koncem sezony 1982/1983. Premiéru si odbyl při své budoucí parádní disciplíně – letech na lyžích. V Bad Mitterndorfu obsadil dvakrát 12. místo. Nakonec se představil na domácí půdě ve Štrbském Plesu, kde skončil již jako nejlepší z československých skokanů na osmé příčce.

Prvního velkého úspěchu dosáhl na MS v letech na lyžích v Harrachově v roce 1983. Ani světový rekord 181 metrů mu však nestačil na celkové vítězství. Přemožitele našel v Klausi Ostwaldovi, jenž předvedl dva vyrovnanější lety; porazil však legendárního Mattiho Nykänena. Na harrachovském velkém můstku rovněž vyhrál první závod SP. V průběhu sezony ještě vybojoval druhé a třetí umístění ve Vikersundu.

Následující sezonu znaly skoky jen dva lepší sportovce: Jense Weissfloga a Mattiho Nykänena. Pavel Ploc si bronz v konečném pořadí SP vybojoval díky dvěma vítězstvím (Lillehammer, Planica), třem druhým místům a třem bronzům. Startoval také na Zimních olympijských hrách 1984 v Sarajevu, kde se na středním můstku umístil na 14. místě a na velkém můstku vybojoval bronzovou medaili. Po prvním kole tohoto závodu byl devátý, ale 109 metrů v druhém kole jej vyneslo o šest příček výše. Lepší byl opět jen Weissflog s Nykänenem.

V roce 1985 měl na harrachovském můstku nebezpečně vypadající pád, ovšem bez vážnějšího zranění. Již za týden odjel na závod a skončil druhý. Rozhozená psychika se však ozvala před mistrovstvím světa v letech na lyžích v Planici. Nejisté výkony způsobily, že se původně nedostal do národní nominace, nakonec ale získal bronz.

Následující dvě sezóny byly méně vydařené. V sezóně 1986/1987 dosáhl maximálně na 9. místo v závodě v kanadském Thunder Bay. Vrátil se však v pravý čas. Sezóna 1987/1988 byla jeho nejúspěšnější. Dvakrát zvítězil v Lake Placid, jednou v Oberstdorfu a Gstaadu. V letech na lyžích obsadil čtvrté místo. V seriálu SP skončil celkově druhý za Matti Nykänenem. Vrcholem však byla olympiáda v Calgary. Po prvním kole závodů na středním můstku opět útočil z nemedailových pozic, ze sedmého místa se ale dokázal prodrat za Nykänena na druhou příčku a získal tak stříbro (třetí tehdy skončil Jiří Malec a pátý Jiří Parma). Na velkém můstku se Ploc umístil na pátém místě, v závodě družstev pomohl českému týmu ke čtvrté příčce.

Po olympiádě ještě dokázal dvakrát zvítězit v závodech Světového poháru a s kolegy v národním družstvu vyskákal bronz na mistrovství světa, ale jeho kariéra spěla k závěru. Na Zimní olympijské hry v Albertville se nenominoval a jako většina starších skokanů měl potíže s přechodem na V-styl. Následně ukončil kariéru, naposledy z můstku skočil 8. dubna 1992.

Třikrát se stal vítězem ankety Král bílé stopy. Umístil se na třetím místě v anketě o nejlepšího českého lyžaře 20. století.

V roce 1992 darovalo město Harrachov Plocovi lukrativní parcelu jako uznání za skvělou reprezentaci města. V roce 1996 si zde otevřel pension, který pokřtil jeho bývalý sportovní sok Jens Weissflog. Pension řídí Plocova žena Radka, s níž se oženil v roce 1988.

Zpočátku se věnoval i trenérské činnosti. Byl asistentem trenéra Luďka Matury na ZOH 1994 v Lillehammeru a hlavním trenérem na ZOH 1998 v Naganu. Jeho svěřenci si nevedli špatně (Michal Doležal skončil osmý), ale v tisku byl kritizován a nakonec post trenéra opustil. Do roku 2002 trénoval juniorskou reprezentaci.

Podpis Pavla Ploce (1984)

Kandidáti voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2013 Pavel Ploc a Sylva Moravcová

V komunálních volbách roku 1998, komunálních volbách roku 2002 a komunálních volbách roku 2006 byl zvolen do zastupitelstva města Harrachov, v roce 1998 za subjekt Demokratická regionální strana, v následných volbách za ČSSD. Profesně se uváděl k roku 1998 a 2002 jako lyžařský trenér, roku 2006 coby poslanec.[2] V komunálních volbách v roce 2014 vedl v Harrachově kandidátku ČSSD, ale neuspěl. Strana se do městského zastupitelstva vůbec nedostala.[3]

Ve volbách v roce 2002 neúspěšně kandidoval do poslanecké sněmovny za ČSSD.[4] Do sněmovny byl za ČSSD zvolen ve volbách v roce 2006 (volební obvod Liberecký kraj).[5] Působil jako člen výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a petičního výboru. Poslanecký mandát obhájil ve volbách v roce 2010. Byl nadále členem výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.[6][7] Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Libereckém kraji jako lídr ČSSD[8] a byl zvolen.

Zároveň byl v krajských volbách roku 2008 zvolen do Zastupitelstva Libereckého kraje za ČSSD.[9] V krajských volbách roku 2012 již sem nekandidoval.[10] Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval za ČSSD v obvodu č. 34 – Liberec.[11] Se ziskem 5,77 % hlasů skončil na 5. místě a do druhého kola nepostoupil.[12]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 obhajoval svůj poslanecký mandát za ČSSD v Libereckém kraji, ale neuspěl.[13]

V červnu 2012 byli Pavel Ploc a nezařazený Jaroslav Škárka jedinými dvěma poslanci, kteří hlasovali proti vydání Davida Ratha k trestnímu stíhání.[14]

Pavel Ploc v době své aktivní sportovní kariéry vážil 59 kg a měřil 177 cm. Při letech na lyžích dosahoval při odrazu rychlosti 115 km/h a létal až 12 metrů nad zemí.

Podle zveřejněných dokumentů z archivu vojenské kontrarozvědky figuruje Pavel Ploc v registračních protokolech této bezpečnostní složky bývalého československého komunistického režimu jako důvěrník, vědomou spolupráci ale popřel.[15]

Se svou ženou Radkou má dcery Radku a Terezu a syna Martina, který se též od svých čtyř let věnoval skokům na lyžích. Je dvojnásobným mistrem republiky a vítězem zimní olympiády dětí a mládeže.

• 9. ledna 1983: Harrachov
• 9. března 1984: Lillehammer
• 25. března 1984: Planica
• 1. ledna 1986: Garmisch-Partenkirchen
• 12. ledna 1987: Lake Placid
• 12. ledna 1987: Lake Placid
• 30. prosince 1987: Oberstdorf
• 22. ledna 1988: Gstaad
• 14. ledna 1989: Liberec
• 11. března 1990: Solleftea