Paula Rego

Narodila se v Lisabonu jako jediné dítě bohatých rodičů. Otec byl elektroinženýr, přesvědčený antifašista a anglofil. V roce 1936 odjel s manželkou do Anglie, kde mnu bylo nabídnuto výhodné místo a dceru nechali v Portugalsku v péči babičky. Pro Paulu byla babička důležitou osobností jejího života. Vzpomínky na tradiční lidové zvyky a prostředí, v němž vyrůstala, se odrazily v její pozdější tvorbě. V letech 1945–1951 navštěvovala soukromou anglickou školu v Lisabonu.

Roku 1952 odjela do Anglie, kde ji rodiče zapsali na prestižní uměleckou školu (The Slade School of Fine Art) v Londýně. [1] Tam se seznámila se svým budoucím manželem Victorem Willingem. [2] Od roku 1957 spolu žili v Portugalsku (Ericeira) a roku 1959 uzavřeli manželství. Otec Regové jim koupil dům v londýnské čtvrti Camden a od roku 1962 žili manželé střídavě v obou zemích. Po smrti otce v roce 1966 převzali dohled na rodinnou firmou v Portugalsku, ale po změně politických poměrů v důsledku karafiátové revoluce o ni přišli. Paula Regová s manželem a třemi dětmi se v roce 1976 natrvalo vrátila do Londýna. Victor Willing trpěl roztroušenou sklerózou, která byla příčinou jeho smrti v roce 1988.

Paula Regová poprvé představila veřejnosti svá díla v roce 1962 na společných výstavách umělecké skupiny The London Group. V roce 1965 měla první samostatnou výstavu v Lisabonu. V dalších letech se zúčastnila několika výstav v obou zemích.

Roku 1988 jí byly uspořádány retrospektivní výstavy v Lisabonu (nadací Calouste Gulbenkian) a Londýně (v galerii Serpentine). V roce 1990 byly v Národní galerii v Londýně vystaveny dva cykly jejích prací. První byla série obrazů a tisků na téma dětských říkánek a ukolébavek (Nursery Rhymes), druhou představovala velkoformátová plátna inspirovaná tvorbou renezančního malíře Carla Crivelliho (Crivelli’s Garden). [3][4]

Casa das Histórias Paula Rego v Cascais

Od počátku 21. století byla díla Pauly Regové zastoupena na mnoha výstavách v Evropě i Americe. Její práce je možné vidět v galeriích a soukromých sbírkách po celém světě.

Paula Regová získala za svou práci mnohá ocenění, včetně doktorátů z několika anglických univerzit a čestného doktorátu Univerzity v Lisabonu (2011). V roce 2004 byla vyznamenána portugalským řádem svatého Jakuba od meče a britská královna Alžběta II. jí v roce 2010 udělila Řád britského impéria za zásluhy na poli umění spojený s užíváním titulu Dame. [4] V roce 2019 získala od portugalské vlády medaili za zásluhy v kultuře.

V roce 2009 bylo v portugalském městě Cascais otevřeno umělecké centrum Casa das Histórias Paula Rego, kde jsou trvale vystavena její díla.

ateliér Pauly Regové v roce 2007

V jejích prvních obrazech, například Always at Your Excellency's Service (Vždy k vaším službám, Excelence) z roku 1961 je patrný vliv surrealismu, zvláště pak díla Joana Miró. V tomto období používala i techniku koláže. Její tvorba se blížila k abstraktnímu expresionismu, jak je vidět na obrazu Salazar Vomiting the Homeland (1960), který je reakcí na podmínky panující za režimu diktátora Salazara v Portugalsku. Prostřednictvím svých obrazů se vyrovnávala i s osobními problémy způsobenými manželovou nemocí. Vztahy mezi mužem a ženou zobrazila v sérii kreseb, v nichž lidské postavy nahradila zvířaty. Tyto drobné scény ze života jsou provokativní, vtipné, ale někdy i bolestné.

Styl Regové se změnil kolem roku 1986, když byla jako první ze současných umělců vyzvána, aby během dvou let vytvořila dílo navazující na sbírku Národní galerií v Londýně (Associate Artist Scheme). [5] V jejím stylu začala dominovat jasná kresba a modelace pevných ženských postav. Obrazy vyprávějí příběhy viděné ženským pohledem. Nesou v sobě skrytou symboliku a vyzařují tajemnou atmosféru, působící dojmem magického realismu. Příkladem je obraz Tanec (The Dance) z roku 1988 [2] nebo Policistova dcera (The Policeman’s daughter) z roku 1987. Díla Pauly Regové jsou trvale vystavena v londýnské galerii Tate.[6] Pro své rozměrné obrazy Regová téměř výhradně používala akrylové barvy.

Na přelomu století se v tvorbě Regové objevily ve větší míře autobiografické prvky. Začala malovat podle modelů, kterými jsou často členové rodiny nebo ona sama. Jsou to postavy žen v reálném světě, v různých životních situacích (Germaine Greer, 1995). Jedním z důležitých témat v životě a tvorbě Pauly Regové bylo postavení žen ve společnosti a jejich právo na potrat. Nesouhlasila s kriminalizací žen kvůli potratům a svůj názor veřejně projevila i ve svém díle. V roce 1998 vytvořila cyklus prací dokumentujících nelegální potraty (triptych Abortion protest).

Cyklus kreseb s ženskou postavou (Dog Women, 1994), která svými pozicemi připomíná chování psa vyjadřuje její vnímání ženy ve vztahu k mužskému světu. Namísto akrylových barev začala používat pastel, někdy v kombinaci s vodovými barvami. Žena je hlavním námětem její další série pastelů s názvem Pštrosí tance (Dancing Ostriches) z roku 1995, která byla inspirována filmem Fantazie Walta Disneyho. [6]

Od počátku 21. století Regová vytváří velké tematické vícedílné seriály a grafické práce, jako je například cyklus litografií podle románu Jana Eyrová od Charlotte Brontëové.

Regová ve svých obrazech často reagovala na aktuální události, jak o tom svědčí například pastel Válka (War) z roku 2003. Bezprostředním podnětem jeho vzniku byla novinová fotografie z války v Iráku. Svými typickými prostředky, jako jsou dívčí postavy s hlavou králíků nebo dětské hračky, které se opakují v celém jejím díle, vyjadřuje pocit znepokojení a strachu. [6]

• Sociedade Nacional de Belas-Artes, Lisabon (1965)
• Galeria São Mamede, Lisabon (1971)
• AIR Gallery, Londýn (1981)
• Arnolfini, Bristol (1983)
• The Art Palace, New York (1985)
• Retrospektivní výstava, Nadace Calouste Gulbenkian, Lisabon (1988)
• Serpentine Gallery, Londýn (1988)
• Nursery Rhymes, Marlborough Graphics Gallery, Galeria III and Galeria Zen (1989), the Cheltenham Literary Festival (1993), Cardiff Literature Festival (1995) a the University Gallery, University of Northumbria v Newcastle (1996)
• Příběhy z Národní galerie, National Gallery, London (1991)
• Paula Rego, Tate Gallery Liverpool (1997)
• Veřejné tajemství (Open Secrets) – Kresby a lepty Pauly Rego, University Art Gallery, University of Massachusetts, USA (1999)
• Paula Rego in Focus, Tate Britain (2004)
• Paula Rego, Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía, Madrid (2007)
• Tajemství a příběhy (Secrets and Stories), Casa das Histórias, Cascais
• Poslušnost a vzdor (Obedience and Defiance) Scottish National Gallery of Modern Art v Edinburghu (2019-2020)