Paul van Ostaijen

Paul van Ostaijen, vlastním jménem Leopold Andreas van Ostaijen (22. února 1896 Antverpy – 18. března 1928 Miavoye-Anthée) byl belgický spisovatel tvořící v nizozemštině. Jeho básnická tvorba je ovlivněna dekadencí, expresionismem a dadaismem, věnoval se jazykovým a typografickým experimentům, později psal satirické a absurdní prózy.[1] Věnoval se také výtvarnému umění a je autorem nerealizovaného avantgardního filmového scénáře De bankroet Jazz.

Paul van Ostaijen
Narození	22. února 1896 Antverpy
Úmrtí	18. března 1928 (ve věku 32 let) Belgie
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Místo pohřbení	Schoonselhof cemetery
Povolání	básník, spisovatel, politik a autor
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Středoškolská studia z kázeňských důvodů nedokončil, pracoval jako magistrátní úředník a novinář, v roce 1916 vydal svoji první básnickou sbírku Music-Hall.[2] Antverpské měšťany provokoval svým životním stylem bohéma a dandyho; pro svoji zálibu ve staromódním oblečení získal přezdívku Pan 1830.[3] Rodinu nezaložil – podle narážek nalezených v jeho korespondenci byl homosexuálně orientován.

Byl radikálním stoupencem hnutí flamingantů, usilujícího o odtržení vlámských území od Belgie a spolupracujícího za první světové války s německými okupanty. Po válce byl souzen za účast na demonstraci proti kardinálovi Désiré-Josephovi Mercierovi a odešel do exilu v Německu, z něhož se vrátil po amnestii v roce 1921.[4] Živil se jako obchodník s uměním. Trpěl tuberkulózou, na kterou zemřel ve věku třiceti dvou let.

Přeložil do nizozemštiny povídky Franze Kafky (šlo o vůbec první cizojazyčné vydání Kafkova díla).[5]

Obdivovatelem jeho poezie je Ivan Wernisch, který se kvůli němu naučil nizozemsky. Wernischovy překlady van Ostaijenových básní vyšly v knize Tanec gnómů (Odeon 1990).