Paul Nadar

Byl jediným dítětem Ernestine Tournachonové a fotografa Gasparda-Félixe Tournachona, známého jako Nadar a také s jeho svolením mohl pseudonym Nadar používat.[2]

Fotografovat se naučil od svého otce, autora mnoha portrétů umělců a představitelů elity francouzské druhé říše. Tyto fotografie byly bez rekvizit a dekorativního pozadí a kladly důraz na osobnost modelu. Postupem času se estetické portréty Nadara-otce staly obětí konvencionalizmu a komercializace. Místo velkorozměrných snímků s nejmenšími detaily na mokrých kolódiových deskách se Nadar-otec začal věnovat lukrativnějším carte de visite. V roce 1871 Nadar starší zavřel fotografické studio na Boulevard des Capucines a přestěhoval se na ulici d’Anjou 51. V roce 1874 převzal Paul Nadar vedení podniku na d’Anjou 51.[1] Paul Nadar začal vést ateliér se svou matkou, zaměřil se na zisková a populární témata, avšak zůstal u banální roviny fotografie, kterou dotvářel pomocí dekorativního pozadí, hraných vymyšlených póz a bohatých rekvizit.

Nadar-otec se do činnosti studia nezapojoval a ani neschvaloval změny, které v něm nastaly. Přibližně v roce 1885 se vztahy mezi oběma muži odcizily, ale o rok později se otec se synem usmířili, což vedlo ke společnému dílu s názvem Entretien de M. Nadar avec M. Chevreul, le jour de son centenaire (Rozhovor pana Nadara s panem Chevreulem v den jeho stých narozenin). Jednalo se o rozhovor s lékárníkem Michelem Eugenem Chevreulem (101 let), který řídil Nadar-otec a fotografoval Paul. Soubor fotografií[3], který se objevil v časopise L'Illustration v roce 1886, je považován za průkopnickou práci v historii vývoje fotografické reportáže a první foto-rozhovor[1]. Rozhovor byl dokonce nahráván na phonophon Clémenta Adera (1841–1925).[4]

Po vzoru svého otce začal fotografovat ze vzduchu (balónová fotografie). V roce 1890 se vydal na cestu z Evropy do Turkestánu ve stopách bývalé Hedvábné stezky a fotografoval navštívená místa. Používal nový fotoaparát Kodak a o tři roky později se stal zástupcem této společnosti. Své výsledky prezentoval po návratu Francouzské fotografické společnosti (Société française de photographie).[1]

V roce 1891 založil časopis Paris-Photographe.[4] Paul Nadar se v roce 1895 stal oficiálně majitelem ateliéru svého otce a vedl jej až do své smrti v roce 1939. Během několika dalších let jej vedla jeho dcera Martha, ale nakonec byl uzavřen. Celé studiové vybavení, negativy i fotografie Nadara otce i Paula Nadara prodala francouzské vládě Nadarova druhá manželka Anne.

Paul Nadar byl inovativní experimentátor, zaváděl v ateliéru umělé osvětlení a patentoval projekční systém pro animaci statických snímků.[1]

• 
  F. Nadar, Paul Nadar s chůvou, 1856
• 
  P. Nadar: Sarah Bernhardtová, asi 1878
• 
  P. Nadar, Portrét dívky, asi 1885
• 
  Paul Nadar: Louis Pasteur
• 
  Nadarův fotografický ateliér, Boulevard des Capucines, Paříž, 1860