Patron

V uměleckém prostředí je patron neboli mecenáš člověkem, který financuje či spolufinancuje životní i umělecké náklady určitého umělce, například spisovatele, sochaře či malíře. Dříve tak byli označováni také zaměstnavatelé herců u kočovných divadelních společností.

V prostředí katolické církve zakladatel kostela, kaple nebo jiného církevního úřadu se stával patronem a vůči založené věci požíval patronátní právo.

Patronem se v katolictví rozumí také světec, jemuž se přisuzuje přímluva nebo ochrana buď na určitém území, nad určitými osobami nebo v některé lidské činnosti. V ikonografii tuto přisuzovanou pomoc často představuje určitý symbolický předmět. Své patrony mají např. země, diecéze či jednotlivá města, řemesla anebo povolání.

Důvod přisouzení takového titulu je často velmi nejasný a vznikl zřejmě na základě lidové úcty k těmto postavám nebo odkazuje na jeho život a na jeho (případné) umučení.

Svatým či blahoslaveným jsou také zasvěcené kaple, kostely, baziliky a kláštery různých křesťanských denominaci. Toto pojmenování – patrocinium – se obecně chápe i jako způsob prosby o ochranu označeného místa.

Hlavní patron české země je sv. Václav, který má sochu na Václavském náměstí v Praze. Dalšími národními patrony jsou z těch známějších například: sv. Anežka Česká, sv. Cyril a Metoděj., sv. Vojtěch, sv. Ludmila, sv. Jan Nepomucký, sv. Zdislava. Jednou ze spolupatronů Francie je Jana z Arku.