Passingerův mlýn (Olomouc)

První písemná zmínka pochází z roku 1321 a další z roku 1355, kde byl zmiňován nepoctivý mlynář Peczold. Mezi další majitele patřil Hanuš Weigel (do roku 1443), vyškovský hejtman Marek z Bučic, který prodal mlýn v roce 1482 olomoucké radě.[2]

Od roku 1619 vlastni mlýn mlynář Toman, v období 1635 až 1655 Jiří Martiška. Mlýn měl pět složení, v letech 1620–1699 byl počet složení zvyšován až na osm. Od roku 1729 se ve mlýně mohl mlít pivní slad. Měl dva náhony, v jednom sedm složení a ve druhém dvě, které pravděpodobně zabezpečovaly provoz olomouckých kašen. V roce 1758 mlýn vyhořel. V roce 1760 byl mlýn postaven na druhém břehu náhonu mlynářem Janem Jiřím Freimentem. Na jeho místě byly postaveny hradby.[4] V roce 1834 byla jižní část Vodních kasáren přestavěna (ubouráno horní patro).[3] Název mlýna je po rodu mlynářů Passingerových, kteří mlýn získali v roce 1882 a vlastnili jej do roku 1941. V roce 1881 měl mlýn dvě vodní kola o šířce 1,66 m a 1,96 m. Vodní kola byla vyměněna za vodní turbíny typu Knap s výkonem 59 HP. Turbína byla využívána k mletí a výrobě elektřiny, mimo jiné pro městské divadlo. Kolem roku 1880 byl vodní mlýn upraven na parní mlýn, ve kterém bylo prováděno vlastní mletí. V roce 1941 byl mlýn prodán městu a mlýn převzala společnost Mährische Mühlwerke. V roce 1949 mlýn vlastnily Severomoravské mlýny. V současné době v budově mlýna je restaurace, skladovací prostory a správní kanceláře.[2]

Hradby ukončuje budova Passingerova mlýna