Pascal Sébah

Narodil se jako syn syrského katolického otce a arménské matky. Jeho rodina byla arabsko-křesťanského původu a přišla z oblasti Východního Středomoří, pravděpodobně z dnešního Libanonu. V roce 1857 si otevřel první ateliér v Istanbulu na Rue de Pera 439 – vedle Ruského velvyslanectví, jak uváděl na zadní straně svých fotografií. Od počátku 60. let spolupracoval s francouzským inženýrem A. Larochem, který zodpovídal za vynikající technickou kvalitu tisku fotografií.

Roku 1873 již jako velmi úspěšný otevřel další studio v Káhiře – na Esbekieh vedle francouzského velvyslanectví. V roce 1883 dostal Pascal Sébah mrtvici a s firmou mu pomáhal jeho bratr Cosmo. Asi v letech 1884/1885 se k firmě připojil Francouz Policarpe Joaillier a firma se přejmenovala na Sébah & Joaillier. Získala dokonce právo „fotografovat sultána“ poté co v roce 1900 zakoupil společnost tří bratrů Abdullah Frères. Ve stejném roce se Carpe Joaillier vrátil zpátky do Francie.

Po roce 1910 Jean Pascal Sébah spolupracoval s Hagopem Iskenderem a od roku 1914 s Leo Perpignanim. V období 1917–1918 byly 'Sébah & Joaillier' partnerem v projektu systematického shromažďování a katalogizace architektonických památek ze všech dob v Istanbulu pod záštitou německého novináře a historika umění Friedricha Schradera. Sébah a Iskender obnovili své obchodní aktivity v roce 1934. Firma nesla jméno 'Foto Sabah' a pokračovala až do roku 1952. Pobočka v Káhiře byla uzavřena v roce 1898.

Pascal Sébah byl vedle bratrů Abdullahů jedním z nejvýznamnějších profesionálních fotografů svého času v Osmanské říši. O jeho fotografie byl mezi cestovateli velký zájem, především o pohlednice exotického Orientu, památek, lidových scén, orientálních krojů a podobně. Tato činnost Sébaha Pascala se stal dobovou dokumentací, jeho fotografie byly použity mimo jiné také ve vědeckých prací o Orientu. Zabýval se dokumentací tureckých kostýmů z různých oblastí, etnických a náboženských skupin Osmanské říše. Vyhrával na různých mezinárodních výstavách medaile, stříbrnou medaili na Světové výstavě v Paříži 1878 za snímky příslušníků egyptských a nubijských pouštních kmenů. Předtím na světové výstavě ve Vídni představil 370-stránkovou práci s názvem Les Costumes Populaires De La Turquie (Národní turecké kroje), která získala zlatou medaili a poté ještě ocenění sultána Abdülazize. Získal smlouvu s malířem Osmanem Hamdim Beyem, pro kterého opakovaně fotografoval modely s propracovanými kostýmy, které Hamdi Bey pak používal pro své slavné orientální olejomalby.

Za pozornost stojí také jeho asi 3,2 metru dlouhé a 25 centimetrů vysoké panorama Konstantinopole složené z deseti dílů[1], které fotografoval od Galata Tower a jeho pětidílné panorama Káhiry. Jeho díla se vyznačují výbornou kompozicí, dobrým osvětlením a velkým důrazem na detail a výběrem objektů.

Po jeho smrti v roce 1886 studio převzal jeho bratr Cosmo, do doby než jej spolu s ním převzal Pascalův syn Jean (1872–1947) v roce 1888.

• 
  Dva Kurdové s katolickým knězem, 1873
• 
  Z knihy Les Costumes Populaires De La Turquie
• 
  Z knihy Les Costumes Populaires De La Turquie
• 
  Z knihy Les Costumes Populaires De La Turquie
• 
  Arabský dámský vůz, Káhira, asi 1880
• 
  Mladá arabská žena
• 
  Princezna Durru Shehvar
• 
  Muzeum – oddělení Giza, Káhira, asi 1880
• 
  Chrám Hypèthre
• 
  Hráči Mangali, Káhira
• 
  Ramses v Memphisu