Partyzánský oddíl Olga

Iniciátorem oddílu byla Olga Františáková, která se počátkem září 1944 rozhodla překročit státní hranici a přejít k partyzánům během Slovenského povstání. Dostala se do Kunohradu u Rajeckých Teplic a po úspěšném výslechu byla přijata do partyzánského oddílu Žingora a Popova. Během týdne přišel kpt.Murzin a svolal všechny Čechy a Moraváky do oddílu pporučíka Jána Ušiaka. S touto skupinou přešla pravděpodobně v polovině října na Moravu. Po přestřelce u Čertova mlýna 2.11. a zničení bunkru na Kněhyni se Olga vydala spolu s budoucím velitelem oddílu Josefem Houfkem a Jugoslávcem Matou na Vsetínsko do obce Seninka.Až do 20. prosince působili jako zásobovací četa pro Ušiakův oddíl. Podle hlášení četnických stanic se objevovali v Kateřinicích, Prlově, Pozděchově, Vizovicích, Lhotě u Vsetína, Liptále,Trnavě, Jasenné.[2] Zde se setkali s dalšími partyzány: Ladislavem Vernerem, Lexou, Simeonem Žukovem, Prokopevem a Crhou. Nakonec ale vznikla jedenáctičlenná skupina, která se 20. prosince vydala přes Lutoninu a Zádveřice do Březůvek. Na cestě do Halenkovic, kde chtěli ukrást autobus a vydat se na Českomoravskou vrchovinu, narazili u obce Jalubí na německou hlídku a členy gestapa. Během boje Crha a Mato ustoupili zpět na obec Slavitínky, zbytek směrem na Žlutavy, ze kterých postupovali do Chřibských lesů. Dne 9. ledna 1945 v Nemochovicích u Vyškova založili partyzánský oddíl Olga, jejímž velitelem byl ustanoven Josef Houfek a jeho zástupkyní byla zvolena samotná Olga Františáková.[Poz 1][3]

O akcích oddílu Olga, ať už úspěšných, nebo neúspěšných, bylo napsáno v literatuře a novinových článcích poměrně hodně.[Poz 2] Oddíl se postupně rozšířil zejména od 21. února, kdy se mu podařilo získat více zbraní. Největšími úspěchy partyzánského oddílu Olga bylo vypuštění 24 vagonů s cca 512 tisíci litry oleje, lihu a benzolu 26. února na nádraží v Morkovicích. Tímto ochromili obrněné divize Moravy na delší čas. Významným a jedinečným úspěchem bylo zajetí velitele tankové divize generálmajora Dietricha von Müllera s celým jeho osmičlenným štábem 19. dubna. Zajat byl také kroměřížský okresní hejtman Dr. Emil Adolf Josef Koblischka na zámku Dubských v Hošticích (tuto akci provedla četa Josefa Matouška).[Poz 3] Doprovod gen. Müllera byl ve sklepě postřílen a přežil jen poddůstojník Hans Stocker, jenž byl následujícího dne objeven přivolanou policií zraněn pod hromadou mrtvých těl ve sklepě zámku. Hejtmana Dr. Koblischka dne 22. dubna 1945 při cestě na předání Rudé armádě zastřelili v lese Břestůvka. Zajatého generála chtěl osobně sovětům předat jako svou trofej kpt. Murzin,ale předání jeho štábu v Hošťálkové se nezdařilo a vyslané letadlo přiletělo zbytečně. K dalšímu předání Murzinovi mělo dojít ráno 29. dubna na Bunči. Měla přijet sanitka, ale objevil se nákladní vůz a došlo k přepadu a zabití 17 Němců. Odpoledne policejní složky vyslaly speciální trestnou výpravu na Bunč. Zde již nikoho nenašli a tak pokračovali na Salaš, kde se nacházelo 19 nových adeptů partyzánů. Byli oklamáni ruskými fašisty,vydávající se za partyzány a kilometr od Salaše postříleni na Vápenicích. Zde byla také následně brutálně ubodána a zohavena A. Špičáková. K předání generála došlo 1. května na Salaši rumunské armádě. Druhý den 2. května bylo předáno velení 53.rudé armády ve Slavkově. Dnes je oddíl spíše znám pro chování jejího velení, hlavně velitele Houfka, který měl násilnické sklony a v opilosti nařídil popravy několika nevinných lidí z řad partyzánů[Poz 4] a svým chováním ohrožoval i ostatní, kteří je podporovali. Za tyto činy a za měsíční službu ve wehrmachtu byl Houfek po válce odsouzen k 3 letům těžkého žaláře.[4] V roce 1948 dostal milost a poté emigroval do Rakouska.[5][Poz 5]

Olga Františáková se narodila dne 18. března 1926 v obci Dedovo (Дийда), okres Berohovo, na Podkarpatské Rusi jako druhé ze tří dětí četnickému strážmistrovi a italskému legionáři Františku Františákovi z Lidečka a jeho manželce Ireně, roz. Gazdagové z Dedova. Nejdříve přebývají u příbuzných v Lidečku, následně se stěhují do Zádveřic čp. 209 a až v roce 1942 se stěhují do podnájmu v hostinci v Uble čp.3.

Obecnou školu začala Olga navštěvovat v rodném Dedově, ale z důvodu vzniku Slovenského státu a převzetí území Podkarpatské Rusi maďarskými vojsky musela dokončit vzdělání až na Moravě. Po dokončení obecné školy zůstala v domácnosti a občas vypomáhala v hostinci. Po okupaci ČSR na příkaz pracovního úřadu začala pracovat u firmy Baťa, později jako služka ve Vizovicích. Žádná z prací se jí však nezalíbila a tak se rozhodla odjet za svou sestrou Gizelou do Prahy. Zde s největší pravděpodobností pracovala nelegálně, a protože se dozvěděla, že je hledaná Úřadem práce ve Zlíně, opustila Prahu a vrátila se do Ubla. Ve svých 18 letech se rozhodla vydat se ke svojí babičce do Dedova. Zde se střídavě schovává u babičky a u strýce Gazdy. Po nějakém čase je ale zadržena maďarskými četníky a v květnu 1944 předána gestapu do Zlína, kde se musela pravidelně hlásit každých 14 dní.