Parlamentní volby ve Finsku 1933

Vlna posilování pozic krajně pravicových stran a hnutí se v třicátých letech nevyhnula ani Finsku. Na začátku roku 1932 bylo vládou zakázáno Lapuaské hnutí, které překročilo pomyslnou čáru jednak únosem bývalého prezidenta Ståhlberga, tak pokusem o vyvolání povstání v Mäntsäle. Jeho bývalí členové ale nesložili zbraně a založili politickou stranu tzv. Vlastenecké lidové hnutí (finsky: Isänmaallinen kansanliike, IKL). Ideologicky se strana nelišila od Lapuaského hnutí, ale na rozdíl od něj se ale aktivně účastnila voleb. Do těch v roce 1933 šla společně s Národní koalicí, s kterou mělo nadstandardní vztahy už bývalé hnutí, pod názvem Vlastenecká volební aliance. Šla do voleb s velkou kampaní a slibovala si výrazné volební zisky.

Od prosince 1932 byla u moci vláda premiéra Kivimäka. Menšinový kabinet agrárníků, švédských lidovců a Národní pokrokové strany se vyznačoval pravicovou politikou a podnikal razantní kroky proti probíhající hospodářské krizi. Díky tomu se vláda těšila podpoře prezidenta Svinhufvuda. Vládní strany jako protipól k Vlastenecké volební alianci neformálně spojily do Zákonné fronty. Zatímco aliance chtěla dále hledat komunisty a levicové aktivisty ve veřejném životě, tak fronta se stavěla hlavně proti rozšiřování krajně pravicových aktivit v zemi.

K volbám přišlo 62,2 % oprávněných voličů, což je o 3,7 % méně než v předchozích volbách, kdy byla účast rekordní. Jasným vítězem se stala sociálně demokratická strana, která posílila o dalších 12 křesel. Druhou nejsilnější stranou se stal Agrární svaz, který ale šest křesel ztratil. Nenaplnila se očekávání Vlastenecké volební aliance, která oproti výsledkům Národní koalice v roce 1930 ztratila 10 křesel. Samotná Národní koalice by měla 18 křesel a Vlastenecké lidové hnutí další 14.

Volební výsledky dovolily vládě premiéra Kivimäka pokračovat v práci. Menšinový kabinet opírající se o toleranci ze strany sociálních demokratů tvořili agrárníci, švédští lidovci a Národní pokroková strana. Vláda vydržela až do roku 1936, což z ní dělá jednu z nejdéle sloužících kabinetů v historii Finska. Déle vládl pouze kabinet sociálního demokrata Kaleviho Sorsi v letech 1982–1987. Volby přinesly do Finska uklidnění politické scény a postupnou stabilizaci společnosti. Pohasly jazykové spory a sociální politika udělala velký krok dopředu. Vedle Československa a Irska bylo právě Finsko jednou z mála zemí vzniklých po první světové válce, kde se demokratické zřízení udrželo po celé meziválečné období.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1933 Finnish parliamentary election na anglické Wikipedii.