Parlamentní volby v Rakousku 1923

Křesťanští sociálové, kteří měli své hlasy na venkově jisté, se v kampani zaměřili na velká města, a to především na levicovou Vídeň. Konzervativci prezentovali dosavadního kancléře Ignaze Seipele jako osvědčeného a schopného vůdce. Seipelovi se podařilo 4. října 1922 uzavřít tzv. Ženevský protokol. Rakouská vláda se v něm oficiálně vzdala možnosti sloučení s Německem a výměnou dostala od Velké Británie, Francie, Itálie a Československa výraznou finanční injekci, a to po dobu 20 let. Další část kampaně se opírala do výstavby sociálního bydlení ve Vídni, které strana viděla jako neúčinné a finančně zbytečně náročné.

Kancléř Seipel při kázání

Sociální demokraté se v kampani ostře stavěli proti vládním úsporným opatřením, která by dopadla především na státní zaměstnance a dělníky. Vystoupili proti škrtům ve zdravotním pojištění, v pojištění při nezaměstnanosti a ostře odmítli jakékoliv propouštění. V kampani poukazovali na silné propojení katolické církve a vrcholné vládní politiky. Trnem v oku jim byl hlavně kancléř Seipel, který kromě funkce spolkového kancléře zastával i funkci preláta, představeného katolické církve. V další části kampaně se sociální demokraté postavili proti nacionalistům a jakýmkoliv monarchistickým tendencím v zemi.

Nacionalisté z Velkoněmecké strany a Landbundu šli do voleb s čistě antisemitskou kampaní. Vyzívali německé Árijce, aby otevřeně podpořili odnětí hlasovacího práva Židům, kteří podle nich mohli za nedostatek ubytovacích kapacit ve velkých městech. Obvinili sociální demokraty, že chtějí dovést vídeňský lid pod nadvládu židovské a české kliky (Čechů ve Vídni po první světové válce žilo okolo 80 tisíc). Velkoněmecká lidová strana se pokusila ve volbách kandidovat společně s Landbundem, ale díky rozdílným názorům na sestavení kandidátky se to podařilo jen v některých spolkových zemích.

Před volbami byl počet křesel v Národní radě snížen z původních 183 na 165. Důsledkem toto strany, i když získaly více hlasů než v předchozích volbách, ztratily několik mandátů.

Volby vyhráli opět konzervativci z Křesťansko-socialní strany. Podařilo se jim získat 82 mandátů a chyběl jim jediný na získání nadpoloviční většiny v parlamentu. Druzí skončili sociální demokraté, kteří taktéž posílili. Neměli ale v parlamentu žádného potenciálního koaličního partnera, takže opět skončili v opozici. Třetí skočili nacionalisté z Velkoněmecké strany a Landbundu. Ti ale utrpěli výrazné ztráty a museli se obejít bez půlky mandátů.

Zcela opačné výsledky pak hlásila Vídeň. Zde vyhráli s přehledem sociální demokraté (zisk 55,9%) před druhými křesťanskými sociály s 33%. V městské radě pak sociální demokraté měli 78 křesel z celkových 120 a chyběly jim 2 křesla k dvoutřetinové většině. Starostou zůstal Karl Seitz.