Parlamentní volby v Kamerunu v roce 2007

O 180 křesel v Národním shromáždění se ucházelo 1 274 kandidátů ze 41 politických stran. V místních volbách se ucházelo 24 620 kandidátů o 6 514 dostupných mandátů.[1] Jedinou politickou stranou, která měla kandidáty ve všech volebních okrscích, byla RDPC.

Během volební kampaně se objevily stížnosti, že RDPC dostává nepřiměřeně vysílacího času v televizi a v rozhlase. Předseda Progresivního hnutí (MP) Jean-Jacques Ekindi si stěžoval, že jeho strana dostává denně pouze 6 sekund vysílacího času v televizi, což jí během celé kampaně zajistilo přibližně jeden a půl minuty vysílacího času. Podle Ekindiho šlo o diskriminaci malých stran a jednalo se o nezákonné jednání.[3] Dne 18. července 2007 MP formalizovala spojenectví s Kamerunskou demokratickou unií (UDC). Součástí dohody těchto stran bylo, že nekandidovaly proti sobě ve stejných volebních obvodech.[4]

Dne 17. července John Fru Ndi, vůdce opoziční SDF, prohlásil, že přípravy na volby byly poznamenány nesrovnalostmi, včetně špatného rozdělování voličských průkazů, kdy někteří lidé obdrželi více karet a někteří žádnou. Došlo také k překreslování hranic volebních okrsků ještě před zveřejněním výsledků. Fru Ndi prohlásil, že volby tak nebudou transparentní a z dané situace vinil úřadujícího prezidenta Paula Biyu. Dle Fru Ndiho chtěla vládnoucí RDPC získat dvoutřetinovou většinu v parlamentu, aby mohla změnit ústavu a umožnila tak opět Biyovi kandidovat v prezidentských volbách v roce 2011. Za SDF kandidovalo 103 lidí a podle předsedy strany by byl bojkot voleb zbytečný.

Účast voličů ve volbách byla nízká. Podle některých zdrojů se například volební účast v Douale odhadovala na 20 %. Přesto v den voleb vystoupil ministr územní správy Marafa Hamidou Yaya a prohlásil, že volební účast v celé zemi byla „velmi úctyhodná“. Řekl také, že volby proběhly hladce a bez větších incidentů. Podle jiných zdrojů však u voleb docházelo k nesrovnalostem a voličům byla na řadě míst umožněna volební účast pouze s voličským průkazem bez předložení průkazu totožnosti. Opozice označila volby za zmanipulované.[5]

Kromě SDF na údajné podvody upozorňovala i UDC a obě strany prohlásily, že se odvolají v každém okrsku, ve kterém byli jejich kandidáti poraženi. Další opoziční strana - Aliance demokratických sil (AFP) - uvedla, že se odvolávat nebude, protože považuje právní systém v zemi za natolik zkorumpovaný, že by bylo zbytečné podávat žalobu.

Prezident Paul Biya při odevzdání svého hlasu v Yaoundé řekl, že očekává pro svou stranu pohodlnou většinu, která mu umožní budovat a modernizovat zemi.[5] Řekl také, že kampaň probíhala v klidné, vyrovnané a mírové atmosféře a doufá, že tato atmosféra zůstane zachována i po volbách a obyvatelé jejich výsledky přijmou.[6]

Po vyhlášení oficiálních výsledků voleb byly k Nejvyššímu soudu Kamerunu podáno 103 stížnosti. Většina z nich požadovala zrušení výsledků v jednotlivých volebních obvodech, některé z nich však žádaly pouze neutrální přepočítání hlasů. Nejvíce podnětů podala Národní unie pro demokracii a pokrok (UNDP), která si stěžovala ve 33 případech. SDF podala 30 stížností, Svaz lidu Kamerunu (UPC) vznesl 6 stížností a RDPC čtyři. John Fru Ndi dne 2. srpna 2007 uvedl, že by kvůli podvodům měly být zrušeny celé volby. Tvrdil také, že pokud by byly volby svobodné a transparentní, vyhrála by je jeho strana.

Nejvyšší soud Kamerunu 10. srpna 2007 vyhlásil konečné volební výsledky. Podle nich RDPC získala 140 mandátů, SDF 14 mandátů, UNDP a UDS po čtyřech mandátech a Progresivní hnutí jeden. V pěti volebních okrscích byly soudem volební výsledky zrušeny a zůstalo tak neobsazeno 17 křesel.[7] Mezi zvolenými poslanci bylo 23 žen.

Dne 14. srpna 2007 vyjádřil Paul Biya přání, aby se opoziční strany zapojily do vlády. O dva dny později předseda nejsilnější opoziční strany John Fru Ndi prohlásil, že se SDF k vládě připojí pouze za předpokladu, že se bude dodržovat politika decentralizace a federalizace, větší priorita se bude věnovat sociálnímu sektoru, zřídí se nezávislá volební komise, sníží se daně na podporu investic a zlepší se životní úroveň.[11] Při sestavování vlády 7. září 2007 se SDF k vládě nepřipojila.[12]

Nově zvolené Národní shromáždění uspořádalo své první zasedání na 21. srpna 2007.[13] Přestože 17 křesel bylo stále neobsazených, ke svolání schůze stačila dvoutřetinová většina.[7] Ve stejný den společné prohlášení americké, britské a nizozemské ambasády zkritizovalo volby kvůli nesrovnalostem a naléhalo na vytvoření nezávislé volební komise. Předsedou Národního shromáždění bylo opětovně zvolen Cavayé Yéguié Djibril.