Paralogismus

Paralogismus je v oblasti logiky forma úsudků, které se tváří jako racionální, aniž by takové skutečně byly. V širším smyslu jde o omyl, o chybnou úvahu, u které z určitých předpokladů neplynou očekávané závěry.

Konkrétně můžeme paralogismy najít u Immanuela Kanta, a sice paralogismy čistého rozumu, které definoval proti tradičnímu Descartovskému chápání Já. Formuloval k tomuto tématu čtyři základní paralogismy čistého rozumu:[1]

1. Paralogismus substanciality – podle něj nedisponujeme žádnými důkazy, které by nám potvrdily, že je duše naší substancí, podstatou.
2. Paralogismus jednoduchosti – jestliže je každá hmota dělitelná, pak nemáme žádné důkazy o tom, že by duše byla nedělitelná. Jednoduchost, jednotlivost duše nelze dokázat.
3. Paralogismus individuality – nelze důkazy ověřit, že je duše příčinou individuality mezi lidmi.
4. Paralogismus animality – nemáme žádný důkaz o tom, že by duše byla tím rozhodujícím prvkem, která naší tělesné schránce dává život.