Papyry

Papyry je souhrnné označení pro starověké texty a jejich zlomky, které se zachovaly napsané na papyru.

Egyptský papyrus v expozici Britského muzea
Hebrejský Papyrus Nash
Papyrus P66, Janovo evangelium, kolem 200
Tomášovo evangelium v koptštině

Naleziště

Papyrus, který se vyráběl hlavně v Egyptě, byl kvalitní a trvanlivý psací materiál, ve starověku rozšířený po celém Středomoří. Psalo se na dlouhé pruhy materiálu, který se pak uchovával zpravidla jako svitek (lat. volumen), popsaný jen po jedné straně. Jen některé novozákonní papyry jsou psány po obou stranách, takže patrně pocházejí z knih (kodexů). Protože však nesnášejí vlhkost, zachované papyry pocházejí zejména z Egypta a jen výjimečně z jiných oblastí (např.Papyrus z Derveni).

K prvnímu nálezu papyrů došlo roku 1753 při vykopávkách v Herculaneu u Neapole. Vědecký zájem o ně (papyrologie) se však rozvinul až v 19. století, když si badatelé uvědomili jejich význam pro egyptologii a textovou kritiku zejména biblických a klasických řeckých i latinských textů. Od nálezů v egyptském Fajjúmu (1877) se nalezly tisíce papyrů, zejména ve středním Egyptě (Oxyrhynchos, Nag Hammádí aj.)[1]

Papyry podle kultur

Papyry se označují jménem nálezce, majitele nebo knihovny (muzea) a obvykle číslem.

Egyptské papyry
Podrobnější informace naleznete v článku Staroegyptské písemnictví.

Nejstarší egyptské papyry pocházejí ze 3. tisíciletí př. n. l. Mnoho se jich zachovalo v hrobech a na mumiích až do prvních století př. n. l. Z papyrů pochází velká většina zachované staroegyptské literatury.

Biblické papyry

Staří Izraelci psali většinou na kůži a pergamen, takže hebrejské texty se sice našly i na papyrech, pro text Tóry však nemají takový význam jako převážně pergamenové svitky od Mrtvého moře.

Tím významnější jsou však papyry pro rekonstrukci textu Nového zákona: představují nejstarší doklady tohoto textu ze 2.-4. století, kdy teprve vznikaly nejstarší zachované kodexy s úplným řeckým textem. Na papyru se však na západě psalo dál až do 11. století.[1]

Řecké a latinské papyry

Také pro spisy řeckých a latinských klasických autorů jsou papyry zdaleka nejstaršími doklady textů.

Odkazy

Reference
  1. Haag, Bibellexikon, sl. 1290-1291.

Literatura
  • H. Haag, Bibellexikon. Zürich: Benziger 1968. Heslo Papyri, sl. 1290-1296
  • J. Merell, Papyry a kritika novozákonního textu. Praha 1939
  • Ottův slovník naučný, heslo Papyrus. Sv. 19, str. 191

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.