Papoušek Alexandřin

Modrá mutace papouška Alexandřina

Papoušek Alexandřin v zajetí

Papoušek Alexandřin ve volné přírodě

Papoušek Alexandřin

Papoušek Alexandřin je středně velký papoušek, dosahující výšky 34 až 46 cm a vážící 110 až 120 g. Je pestře zbarven: na temenu hlavy má šedomodré peří, na břiše šedozelené, na zádech tmavě modré, pod zobákem růžové, na horní části křídel olivově zelené, na letkách střídavě světle zelené (až žluté) a modré peří, na stehnech namodralé peří a na ocase střídavě červené, modré a zelené peří. Běháky jsou šedé nebo růžové s černými drápy, zobák výrazně červený (u samic matněji zbarvený) a v oku je viditelná výrazná červená duhovka (u samic hnědá). Samci mají delší ocas a výraznější zbarvení než samice.

Papoušek Alexandřin žije na území střední a jihozápadní Austrálie a nevyskytuje se příliš často. Jeho populace ve volné přírodě je mezinárodní organizací BirdLife International odhadována na 7 500 jedinců, z nichž je pět tisíc pohlavně vyspělých.[2] Žije v suchých lesích a v křoví, obzvláště tvořených hrotnokřídleci (Triodia), blahovičníky a akáciemi. Živí se semeny z křovin a trav.

Samice hnízdí většinou v dutinách blahovičníku či akácie, kam obvykle snese čtyři až šest bílých vajec, na kterých sedí 19 dní, než se vylíhnou mláďata. Ta hnízdo opouštějí přibližně 35 dní po vylíhnutí.

Navzdory nízkému počtu volně žijících papoušků Alexandřiných se v chovech vyskytují běžně. Existuje několik barevných mutací, z nichž nejběžnější jsou Lutino (žlutá s růžovým temenem a prostorem pod zobákem), modrá (šedomodré zbarvení se světle modrými křídly, přičemž prostor pod zobákem není růžový, ale bílý) a Albino (bílé zbarvení vzniklé zkřížením mutace Lutino a modré mutace). V Česku byl poprvé odchován v roce 1971, k významnému rozšíření mezi chovatele došlo v roce 1974, v 80. letech 20. století začaly být v Česku odchovávány i barevné mutace. V zajetí se podařilo papouška Alexandřina zkřížit s jinými druhy papoušků, jako například papouškem amboinským nebo papouškem červenokřídlým. V Česku jej nechová žádná zoologická zahrada.[2]

Papoušci mohou v zajetí vydávat hlasité zvuky. Nemají příliš rozšířené schopnosti napodobovat zvuky, i tak se ale někteří jedinci jsou schopni naučit mluvit.