Papoušík Fischerův

Papoušík Fischerův nebo též agapornis Fischerův (Agapornis fischeri) je papoušek z rodu papoušík. Je to společensky založený papoušek, jde o aktivní a inteligentní druh, který je chován i jako mazlíček.

Papoušík Fischerův
Stupeň ohrožení podle IUCN

téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpapoušci (Psittaciformes)
ČeleďPsittaculidae
Rodpapoušík (Agapornis)
Binomické jméno
Agapornis fischeri
Reichenow; 1887
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ve volné přírodě žijí agapornisové v hejnech, a proto je nejlepší je chovat buďto ve skupině několika párů papoušků, popřípadě jednoho páru. Je možné mít doma pouze jednoho agapornise v tom případě se mu však chovatel musí intenzivně věnovat.[2]

Zbarvení a velikost
Dvojice agapornisů Fisherových
Modrá mutace

Agapornis Fischerův patří k menším druhům papoušků. Dosahuje celkové délky až 15 cm. Často mívá zelené peří, které ve spodní části přechází ve žluté odstíny. Líce, čelo a hrdlo mívá agapornis oranžovo-červené, hlava bývá olivově zelená. Krk a také část hrudi bývá zbarvený do zlatavé barvy. Ocasní pera tvoří žlutá a černá pírka, ale z větší části pírka světle modrá. Tento druh agapornisů mívá tmavě hnědé oči, které jsou obklopené bílým neopeřeným prstencem. Nohy agapornise jsou šedé a zobák červený.[3]Ale také se vyskytuje papoušek barvy modrá,bílá,žlutá a u některých jedinců fialová

Mláďata mívají na hlavě matnější barvu a zobák zbarvený do černa. Agapornis Fischerův má dnes nesčetně mnoho podob a barevných mutací. Existují například světle modrá, žlutá, hráškově zelená, lutino, skořicová a albino mutace[zdroj?].

Rozdíl ve zbarvení mezi pohlavím není zřetelný.[2]

Papoušci při vzájemném krmení

Život ve volné přírodě

Tento druh agapornisů je ve volné přírodě rozšířený zejména ve východní Africe, a to na severu Tanzanie a na jižním a jihovýchodním pobřeží Viktoriina jezera. Divocí agapornisové vyhledávají křoviny a koruny stromů, které jsou obklopené travnatými plochami. Seskupují se zejména do menších skupin. Pokud však zrovna dozrávají semena, seskupují se i do větších hejn. Ve volné přírodě se živí především semeny a zemědělskými plodinami, jako jsou proso nebo kukuřice. V zajetí je chovatelé krmí širším výběrem různých krmných směsí. Agapornisové přijímají také zeleninu, ovoce a granule pro ptáky.

Odchov v zajetí
Detailní pohled na hlavu papouška

Odchov agapornise Fischerova není příliš náročný, a proto se tento druh hodí i pro chovatele začátečníky. Agapornisové Fischerovi jsou schopni zahnízdit jako samostatný pár, ale také ve větších skupinách. V přírodě si vyhledávají k hnízdění dutiny stromů, také škvíry v lidských staveních, nebo přebírají opuštěné úkryty od ještěrek. V odchovech v zajetí hnízdí v budkách, kde si z vrbových větviček, oloupané kůry nebo jiného podobného materiálu staví hnízdo.[4]

Po paření snáší samička snůšku o čtyřech až šesti vajíčkách. Na těch sedí samička zhruba 23 dnů, než se mláďata vylíhnou. Mláďata poprvé vylétají z budky po pěti až šesti týdnech života. I poté jsou však stále závislá na svých rodičích. Po jejich osamostatnění je vhodné mláďata přestěhovat do jiné klece či voliéry.

První zmínka

První zmínka o agapornisovi Fischerovu byla zapsána na konci devatenáctého století. Jeho úplně první chov v zajetí se odehrál roku 1926 ve Spojených státech amerických.[2]

Agapornis fischeri

Reference
  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. SOJKA, Jan. Agapornis: průvodce Jana Sojky pro mladé chovatele. 1. vyd. Překlad Martin Rašek. Havlíčkův Brod: Fragment, c2001, 31 s. Bydlí s námi. ISBN 80-7200-503-0.
  3. VAN DEN ABEELE, Dirk. Agapornisové: kompletní průvodce. 1. vyd. Překlad Martin Rašek. České Budějovice: Dona, 2006, 303 s. ISBN 80-7322-093-8.
  4. VAŠÍČEK, Milan. Papoušci Afriky a Asie: (Coracopsis, Psittacus, Poicephalus, Agapornis, Loriculus, Psittacula). Vyd. 1. Překlad Martin Rašek. Kosmonosy: BARKO Bělka, 2003, 196 s. Bydlí s námi. ISBN 80-239-1293-3.

Literatura
  • VAN DEN ABEELE, Dirk. Agapornisové: kompletní průvodce. 1. vyd. Překlad Martin Rašek. České Budějovice: Dona, 2006, 303 s. ISBN 80-7322-093-8.
  • SOJKA, Jan. Agapornis: průvodce Jana Sojky pro mladé chovatele. 1. vyd. Překlad Martin Rašek. Havlíčkův Brod: Fragment, c2001, 31 s. Bydlí s námi. ISBN 80-7200-503-0.
  • VAŠÍČEK, Milan. Papoušci Afriky a Asie: (Coracopsis, Psittacus, Poicephalus, Agapornis, Loriculus, Psittacula). Vyd. 1. Překlad Martin Rašek. Kosmonosy: BARKO Bělka, 2003, 196 s. Bydlí s námi. ISBN 80-239-1293-3.
  • REINSCHMIDT, Matthias. Atlas papoušků: 353 druhů na fotografiích. Vyd. 1. Překlad Martin Rašek. České Budějovice: Dona, 2010, 381 s. Bydlí s námi. ISBN 978-80-7322-142-3.
  • LOW, Rosemary. Proč můj papoušek- ?: - tak hlasitě a často křičí? - si vytrhává peří? - kouše, když sedí na mém rameni? - nesnáší mého partnera? - mručí, když se k němu přiblížím? a mnoho dalšího-. Vyd. 1. Překlad Martin Rašek. České Budějovice: Dona, 2002, 171 s., [8] s. barev. obr. příl. Bydlí s námi. ISBN 80-7322-008-3.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.