Památník Antonína Dvořáka ve Zlonicích

"Varhaníkovna" v sousedství hlavní budovy památníku

Památník dnes sídlí ve dvou budovách. První z nich, dům čp. 20 v Liehmannově ulici, je administrativním centrem a je v něm umístěna hlavní část expozice, věnovaná Dvořákovi. Dům byl postaven v roce 1745, když Zlonice patřily hraběti Filipu Josefu Kinskému. Budova s mansardovou střechou a trojúhelníkovým frontonem byla původně plánovaná jako trojkřídlá. Později byl špitál využíván k bytovým účelům. V roce 1951 se začal objekt opravovat za účelem zřízení Dvořákova památníku. Adaptace proběhla podle plánů místního stavitele Jana Nedvěda (1894–1975). Odstraněny byly příčky vymezující jednotlivé byty a vybudoval se větší prostor, používaný jako koncertní sál.[1] Hlavními iniciátory projektu byli členové výboru Vlastivědného kroužku Zlonicka. V roce 1954 byl památník otevřen.

V roce 1984 se zpřístupnil sousední objekt čp. 19, zvaný "Varhaníkovna".[2] Myšlenkou obnovy historického zařízení této budovy se delší dobu zabýval tehdejší vedoucí Památníku Antonína Dvořáka Miroslav Hora. Za pomoci členů Vlastivědného kroužku Zlonicka a obyvatel městyse zde byla vytvořena stálá expozice. Varhaníkovnu obývali zloničtí varhaníci včetně Antonína Liehmana, sem se chodil Dvořák k Liehmanovi učit. Dispozice budovy je ale oproti Dvořákovým dobám také změněna, původní vchod byl z ulice.

Část expozice v hlavní budově

Expozice umístěná v čp. 20 je věnována hlavně Dvořákovu pobytu ve Zlonicích. Vystaveny jsou některé předměty z Dvořákova vlastnictví (mj. kuřácká souprava, taktovka, učebnice hudby), které památníku věnoval skladatelův syn Otakar. Zájemci si zde také mohou prohlédnout partitury raných Dvořákových děl. V expozici jsou připomenuty i další osobnosti české hudby a kultury vůbec, které se ve Zlonicích narodily nebo k nim mají vztah. Jedná se o skladatele Alexandra Hrdého, Kašpara Herinka, Erasma Foyta, Václava Horálka, Pavla Lamberta Maška a zejména zdejšího rodáka Jana Křtitele Krumpholtze. Ve Zlonicích získával základy hudebního vzdělání i operní pěvec Josef Lev. Prostory v čp. 19 jsou věnovány zejména Liehmanovi, samostatná místnost přibližuje zlonického rodáka, cestovatele Eduarda Ingriše, který vešel do českého povědomí autorstvím písně Teskně hučí Niagara.

Památník se podílí na společenském životě Zlonic a okolí. Pořádá koncerty komorní hudby a výchovné koncerty pro děti, besedy o Antonínu Dvořákovi, v zasedací síni se konají svatby. Odborníci mohou studovat materiály uložené v notovém archivu, místo také často využívají filmaři.

• 
  Pohled do expozice v hlavní budově
• 
  Koncertní a přednáškový sál
• 
  Pohled do expozice ve "Varhaníkovně"