Palestinský kánon

Palestinský kánon je označení rozsahu knih hebrejské bible v podobě, v níž jej vypracoval Sanhedrin ke konci 1. století a kterou obvykle přijímají protestantské církve.

Formace, rozsah a dělení biblického kánonu
Palestinský kánon	Alexandrijský kánon
Židé (Tanach)	Katolíci (Starý zákon)
Tóra Genesis Exodus Leviticus Numeri Deuteronomium	Pentateuch Genesis Exodus Leviticus Numeri Deuteronomium
Proroci (Nevi'im) Jozue Soudců 1. a 2. Samuelova 1. a 2. královská Izajáš Jeremjáš Ezechiel	Dějepisné knihy Jozue Soudců Rút 1. a 2. Samuelova 1. a 2. královská 1. a 2. paralipomenon Ezdráš Nehemjáš Tobiáš Judit Ester (+ přídavky) 1. a 2. Makabejská
	Velcí proroci Izajáš Jeremjáš (+ Pláč) Báruch Ezechiel Daniel
12 malých proroků Ozeáš Jóel Ámos Abdijáš Jonáš Micheáš Nahum Abakuk Sofonjáš Ageus Zacharjáš Malachiáš	Malí proroci Ozeáš Jóel Ámos Abdijáš Jonáš Micheáš Nahum Abakuk Sofonjáš Ageus Zacharjáš Malachiáš
Spisy (Ketuvim) Žalmy Jób Přísloví Megilot Píseň písní Rut Pláč Kazatel Ester Daniel Ezdráš Nehemiáš 1. a 2. paralipomenon	Mudroslovné knihy Žalmy Jób Přísloví Kazatel Píseň písní Kniha moudrosti Kniha Sírachovcova
Rozdíly v terminologii
Katolíci	Protestanti
protokanonické knihy =	kanonické knihy
deuterokanonické knihy =	apokryfy
apokryfy =	pseudoepigrafy
Pozn.: Protestantský kánon odpovídá obsahem židovskému, ale řazením katolickému.

Po dobytí Jeruzaléma roku 70 se Sanhedrin přesunul do Javne (řecky Jamnia). Zřejmě kvůli narůstajícím konfrontacím mezi židovstvím a raným křesťanstvím a kvůli diskusím uvnitř židovství vznikla potřeba vymezit se vůči těmto nově vzniklým skupinám a uzavřít kánon posvátných spisů.

Podle rabínské tradice když byl hlavou školy Gamli'el II., patřil k významným učitelům školy též El'azar ben Azarja; za jejich působení byl do Javne svolána synoda, která někdy mezi roky 90 a 100 rozhodla o rozsahu posvátných spisů hebrejské bible. Nejednalo se však zřejmě o synodu v podobě, jakou známe u pozdějších koncilů a jak tuto teorii navrhl Heinrich Grätz roku 1861, avšak rabíni z Javne měli zákonnou pravomoc nad židovskou komunitou, takže se mohlo jednat spíše o konsensus učitelů z Javne.

Pochybnosti o existenci jamnijské synody jsou mezi odborníky od 60. let 20. století poměrně časté.

Nevíme nic o existenci soupisu knih, který by se ze synody dochoval, existuje pouze zmínka v Jadajím (3,2), traktátu Mišny zabývajícím se rituální očistou rukou, když předepisuje rituální očistu rukou před používáním posvátných spisů. Postoj jamnijských učenců proto mohl spíše schvalovat obecně přijímaný rozsah posvátných spisů, jak jej přijímá např. 4. kniha Ezdrášova, sepsaná mezi lety 90 a 120. Poukazuje se i na to, že žádný z historických pramenů nezmiňuje tyto kanonické spisy. Např. kniha Sírachovec byla v židovských kruzích opisována a čtena i po tomto období, ačkoli netvoří součást palestinského kánonu.

Dnes tak neexistuje mezi odborníky shoda, kdy došlo k ustálení židovského kánonu.

Literatura

BROWN, Raymond E.; COLLINS, Raymond F. Canonicity. In: The New Jerome Biblical Commentary. Brown, R. E.; Fitzmyer, J. A.; Murphy R. E. [ed.]. London; New York: Geoffrey Chapman, 1990, s. 1034–1054. ISBN 0-225-66803-3.

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.