Palác Kinských (Vídeň)
Palác Kinských ve Vídni (německy Palais Kinsky, nebo též Palais Daun-Kinsky) je barokní městský palác. Nachází se na vídeňském náměstí Freyungu č. 4 ve Vnitřním městě na rozdvojení ulice Herrengasse. Je to jedna z nejvýznamnějších vrcholně barokních paláců ve Vídni.
| Palác Kinských (ve Vídni) Palais Kinski (in Wien) | |
|---|---|
 Palác Kinských ve Vídni | |
| Základní informace | |
| Sloh | Baroko |
| Architekt | Johann Lucas von Hildebrandt |
| Výstavba | 1713 až 1719 |
| Materiál | kámen |
| Další majitelé | Kinští |
| Současný majitel | Wlaschekové |
| Poloha | |
| Adresa | Freyung 4, Vnitřní město,  Rakousko |
| Souřadnice | 48°12′42″ s. š., 16°21′50″ v. d. |
| Další informace | |
| Kód památky | 30272 |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dějiny
Palác byl postaven v letech 1713 až 1719 Johannem Lucasem von Hildebrandtem pro polního maršála Wiricha Filipa hraběte Dauna, přičemž vznikl v době těsně po odražení nebezpečí hrozícího ze strany Osmanské říše, jako Vienna gloriosa.
7. května 1763 se v paláci narodil kníže Josef Antonín Poniatowský, pozdější polský generál a francouzský maršál. V roce 1764 palác získal hrabě Khevenhüller a o deset let později, roku 1784 přešel na Rosu hraběnku Kinskou.
Jednu dobu palác sloužil jako základna městských gard (něm. Stadtguardia), předchůdce dnešní rakouské policie.
Po roce 1945 byl v paláci zřízen důstojnický klub britské okupační armády. Dnes je palác v držení rodiny Karla Wlascheka (zemřel v r. 2015).
Na 2. nádvoří domu se nachází mauzoleum Wlascheků. Podle vídeňského obecního zákona smějí být pohřebiště zřizována pouze na pozemcích o rozloze nad 2000 m². Toho Wlaschek využil, aby v paláci Kinských zřídil mauzoleum své rodiny. Spočívají zde nejen jeho rodiče, ale také jeho čtvrtá manželka, která zemřela v roce 2003. A také od r. 2015 i on sám.......
Vznik paláce
Pozoruhodné průčelí se svým portálem s římskými motivy se stal díky svým dekorativním prvkům vzorem až do 19. století.
Stejně tak pozoruhodný je interiér se schodištěm (zřejmě podle návrhu Antonia Beduzziho) a nástropní fresky v piano nobile. Ty jsou dílem Carla Carloneho a společně s kvadraturami Marcantonia Chiariniho představují apoteózu hraběte Dauna. Schodiště se zde rozevírá do dvou přes sebe ležících, odpočívadly přerušených ploch dvou hlavních pater, jež se skládají z pilastrů tvořených vysokým řádem na fasádě. Poslední poschodí je zvýrazněno kruhovým balkónem ve vnitřní části schodiště, který vytváří rám nástropní fresky a iluzorní perspektiva malby tak vytváří zdání vznášejícího se a ještě neskutečnějšího obrazu.[1]
Plastiky v interiéru a pravděpodobně také postavy na vnějším portálu pocházejí z dílny Josepha Krackera. Postranní křídla byla v 19. století několikrát přestavována, přičemž dnešní vzhled je dílem především Rudolfa Weyra.
Kameníci Hans Georg Haresleben a Simon Sasslaber z obce Kaisersteinbruch vytvořili z kaisersteinského vápence mimo jiné vstupní bránu, stupně honosného schodiště, dveřní a okenní rámy a podstavce.[2][3]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palais Kinsky (Wien) na německé Wikipedii.
- Peter Tölzer: Scalalogia Schriften zur internationalen Treppenforschung, Treppen in Wien, 1990. S 40
- Stift Heiligenkreuzer Archiv, Kaisersteinbruch: Specification der Graf Taunischen Arbeith ... Rubrik 51/VII/2b
- Helmuth Furch: Hans Georg Haresleben, Heiligenkreuzer Untertan und Steinmetzmeister in Steinbruch in Mitteilungen des Museums- und Kulturvereines Kaisersteinbruch, Nr. 36, S 10-40, Februar 1995. Erstmals veröffentlichte Dokumente zum Bau des Palais Daun-Kinsky.
Literatura
- RIZZI, Wilhelm G., a kol. Palais Daun-Kinsky. Wien, Freyung. Beiträge zum barocken Palast. Wien: Johannes Lehner, 2001. ISBN 3-901749-22-5. (německy)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Palác Kinských na Wikimedia Commons
- planet-vienna.com Palác Kinských (Daun-Kinsky)