Palác Heidžó

Palác Heidžó (japonsky: 平城宮, Heidžókjú nebo Heizeikjú) ve městě Nara v prefektuře Nara byl japonským císařským sídlem během období Nara (710-784 n.l.). Zbytky paláce byly v roce 1998, spolu s několika dalšími památkami v Naře, zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO pod společným označením Památky na starobylou Naru.

Palác Heidžó
Poloha
Adresa	Nara, Heidžó-kjó, Japonsko Japonsko
Souřadnice	34°41′28″ s. š., 135°47′44″ v. d.
Další informace
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palác Heidžó Památky na starobylou Naru
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Japonsko Japonsko
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	ii, iii, iv, vi
Odkaz	870 (anglicky)
Oblast	Asie
Zařazení do seznamu
Zařazení	1998 (22. zasedání)

Poté, co bylo hlavní město přeloženo z Fudžiwara-kjó do Heidžó-kjó (tj. „Hlavní město Heidžó“, také zvané Nanto (南都, Jižní hlavní město) a později známé jako Nara) v roce 707, vedly se dlouhé diskuze o tom, kde by měl stát nový Císařský palác. Až v roce 745 bylo vybráno vhodné místo.

Město i palác byly plánovány po vzoru Čchang-anu (dnešní Si-an), hlavního města Číny během dynastie Tchang, tedy tehdejšího protějšku Nary. Město Čchang-an bylo, stejně jako mnoho starobylých východoasijských měst, postaveno podle složitého systému představ a zákonů geomantie. To předurčilo rozvržení sítě ulic stejně jako potřebu umístit ochranné svatyně a chrámy na určitých místech města.

V souladu s tímto systémem byl Císařský palác postaven na severním konci třídy Suzaku, hlavní tepny města, která vedla ze severu, od hlavní palácové brány Suzakumon přes střed města až k jeho jižní bráně Radžómon. Palácové budovy byly postaveny v rozlehlém ohrazeném obdélníkovém prostoru Vnějšího paláce Daidairi (大内裏). Mezi nejdůležitější části paláce patřily Velký audieční sál, Daigokuden (大極殿), kde se vyřizovaly vládní záležitosti, Čódó-in, kde se konaly formální ceremonie, a prostor Vnitřního paláce, Dairi (内裏), kde byla císařova rezidence a úřady administrativy. Základy a stopy po těchto budovách jsou i dnes jasně viditelné.

Když bylo hlavní město přesunuto do Heian-kjó (dnes Kjóto), Císařský palác v Naře byl jednoduše opuštěn. V následujících stoletích počasí a „zub času“ pomalu nahlodávaly opuštěné budovy, až na konci 12. století (období Kamakura) zbyly pouze základy a podzemní část. Pouze části, které ležely pod zemí byly znovuobjeveny moderními archeology. Místo je stále oficiálně majetkem císaře, a proto zde nemohou být postaveny žádné nové stavby bez povolení císařského dvora. V roce 1955 začal archeologický průzkum a snahy o zrestaurování části paláce. V roce 1998 byla veřejnosti zpřístupněna obnovená brána Suzakumon a zahrada Tó-in.

Roku 1959 Narská národní kulturní organizace rozhodla, že se na místě bývalého paláce nebude stavět. Výjimky byly vydány pouze pro archeologický průzkum, restaurační práce a výstavbu železniční trati, která zasahuje na okraj palácových pozemků.