Pakobra východní

Pakobra východní
	Pakobra východní
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	plazi (Reptilia);
Řád	šupinatí (Squamata);
Podřád	hadi (Serpentes);
Čeleď	korálovcovití (Elapidae);
Rod	pakobra (Pseudonaja);
Binomické jméno
	Pseudonaja textilis; (Duméril, Bibron & Duméril, 1854)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pakobra východní (Pseudonaja textilis) je druhý nejjedovatější had na světě. Patří do čeledi korálovcovitých hadů. Žije na rozlehlém území východní části Austrálie. Je běžnější a útočnější než taipan. Je aktivní především ve dne kromě velmi teplého počasí.

Vzhled

Tělo je zaoblené a štíhlé, hlava není zřetelně oddělená od těla. Průměrně se délka dospělého jedince pohybuje od 65 do cca 170 cm, avšak výjimečně může dosáhnout až 2,5 m.[2] Dospělí jedinci mají světle nebo tmavě hnědou, béžovou, oranžovožlutou, šedou nebo téměř černou barvu. Někdy můžou mít některé šupiny jinou barvu než zbytek těla. U mladých jedinců nejsou neobvyklé tmavší proužky, u dospělců jde o výjimku. Občas se za krkem nachází tmavě hnědý pruh.[2]

Výskyt

Tento druh hada se vyskytuje na velké části východní poloviny Austrálie s výjimkou Tasmánie. Byl také zaznamenán v jižní části Nové Guineje, kam byl zavlečen člověkem.

Ekologie a chování

Pakobra východní usmrcující tilikvu australskou

Jedná se o plaza s denní aktivitou. Velkou část života tráví v podzemních norách či různých skrýších. Na povrchu je velice čilý, rychlý a pokud se cítí ohrožený i nebezpečný.[2]

Živí se především hlodavci, ptáky, žábami, ještěrkami, tilikvami, scinky, nebo jinými druhy hadů (potvrzena predace smrtonoše zmijího[3] a krajty kobercové). Byl zaznamenán i vnitrodruhový kanibalismus. Ke zdolání kořisti nepoužívá jen jed, ale i škrcení.[2]

Rozmnožování

Pakobra východní klade 10 až 35 vajec. Mladí jedinci jsou tmavě šedě nebo černě páskovaní a mají široký černý pás na hlavě. Po třech letech tyto pásy zmizí.

Jed, nebezpečí

Smrtelná dávka neboli LD50 jejího jedu je 0,04-0,05 mg/kg[2] a řadí se tak mezi nejjedovatější hady světa (obvykle se uvádí, že je druhá za taipanem menším).[4] Jed je neurotoxický a silně koagulační čili podporující srážení krve. Způsobuje i další poruchy kardiovaskulárního systému.

Pakobra východní je velmi nebezpečný had. Když hrozí, stočí se do tvaru písmene "S", zvedá se ze země a hlasitě syčí. Udeří rychle s otevřenou tlamou, jelikož má relativně krátké jedové zuby (3 mm). Spolu s taipanem velkým jde o jediné dva australské hady, kteří mohou zaútočit při pouhém vyrušení. Velice obtížně se s ní manipuluje. V důsledku svého značného rozšíření a relativní agresivitě způsobuje nejvíc uštknutí lidí a rovněž úmrtí ze všech australských hadů.[2]

Reference

Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
MIRTSCHIN, Peter, a kol. Australia’s Dangerous Snakes. Australia: CSIRO Publishing, 2017. S. 136–141.
ROWLAND, Jesse, et al. Predation by an eastern brownsnake Pseudonaja textilis on a common death adder Acanthophis antarcticus (Serpentes: Elapidae). Herpetofauna. 2012, roč. 42, čís. 1,2, s. 28–37. Dostupné online.
Facts and Figures: World's Most Venomous Snakes | Australian Venom Research Unit. web.archive.org [online]. 2015-01-11 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu pakobra východní na Wikimedia Commons
Taxon Pseudonaja textilis ve Wikidruzích

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[472bfae281b4c4de7d2c5a2eee1aabbe8415887c-1] Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]

[:0-2] MIRTSCHIN, Peter, a kol. Australia’s Dangerous Snakes. Australia: CSIRO Publishing, 2017. S. 136–141.

[3] ROWLAND, Jesse, et al. Predation by an eastern brownsnake Pseudonaja textilis on a common death adder Acanthophis antarcticus (Serpentes: Elapidae). Herpetofauna. 2012, roč. 42, čís. 1,2, s. 28–37. Dostupné online.

[4] Facts and Figures: World's Most Venomous Snakes | Australian Venom Research Unit. web.archive.org [online]. 2015-01-11 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online.