Pajštún

Pajštúnský hrad patřil do soustavy pohraničních hradů, které v Malých Karpatech přebíraly od 13. století funkci ochrany severozápadních hranic uherského státu. Začátky královského hradu sahají do druhé poloviny 13. století. Doložen je v roce 1273. Nejstarší majitelé měli společné panství se Stupavou, kam se později i vrátili. Od 14. století patřil hrabatům ze Svatého Jura a Pezinku nepřetržitě až do roku 1526, když rod vymřel a majetky se dostaly do rukou Serényů a později Salmů. V letech 1592 až 1863 patřil Pálffyům, později Károlyům. Hrad vyhořel v polovině 18. století, byl částečně opraven a nadále používán. Od 1809, když ho zdemolovala napoleonská vojska, leží v ruinách.

Hradní budovy se zachovaly ve fragmentech kolem ústředního nádvoří, jehož plochu překrývá násyp z poškozených zdiv. Nejsouvislejší je obvodové zdivo paláců a opevnění vestavěných do masivu hradního bradla, se zachovalými otvory oken, arkýřů, vstupů, ve zdivu s odlehčovacími oblouky a stopami po klenbách. Nejpůsobivější jsou krakorce někdejší pavlače nad vstupem s pozdně renesanční výzdobou v podobě maskarónů z roku 1619, které svou různorodostí dokumentují nároky stavitele na architekturu a její umělecké ztvárnění.

Středověký hrad, z něhož se zachovaly pouze zbytky zdiva, byl podstatně přestavěn v období renesance. Ze 16. století pochází na svoji dobu moderní renesanční opevnění, které se opíralo o mohutný rondel, na kterém se dala umístit děla. Opevnění bylo dokončili v roce 1550, dále ho zdokonalovali v průběhu 17. století Pálffyové, kteří ukončili základní přestavbu hradu a jeho rozšíření již v roce 1619. Ještě větší změny nastaly při stavebních úpravách v polovině 17. století, kdy nově přestavěli obytné budovy a vybudovali další vnější opevnění.

• 
  Hlavní brána - pohled z nádvoří
• 
  Maskaróny
• 
  Dělostřelecká věž
• 
  Zřícenina hradu