Pivoňka keřovitá
Pivoňka keřovitá (Paeonia suffruticosa) je na jaře kvetoucí opadavý vzpřímený keř s ohromnými bílými, růžovými, červenými i zelenými květy. Květy můžou být jednoduché, poloplné či plné. Kvete v dubnu až květnu. Listy má dělené, 2x trojčetné, lístky široce vejčité až vejčitě kopinaté, hrubě zubaté středně zelené. Na podzim výrazně barví. Dorůstá do výšky i šířky okolo 2 metrů.
Pivoňka keřovitá | |
---|---|
Květ Pivoňky keřovité | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | lomikamenotvaré (Saxifragales) |
Čeleď | pivoňkovité (Paeoniaceae) |
Rod | pivoňka (Paeonia) |
Binomické jméno | |
Paeonia suffruticosa Andrews | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Synonyma
- P. fruticosa Dumont
- P. fructescens Link
- P. chinensis Oken
- P. mountan Sims
- P. sinensis Steudel
- P. yunanensis W. P. Fang
- pivoňka polokřovitá
Původ
Hybridní druh, na němž se podílí v přírodě zřejmě vyhynulý rodič, který byl zkřížen s dalšími druhy skupiny moutan (P. rockii a P. ostii)[1].
Plod: dřevnaté měchýřky většinou po 5, chlupaté
Historie
Dřevité pivoňky jsou prastaré kulturní rostliny, které se pěstovaly v Číně již před více než 2000 lety, již od doby dynastie Chan, kdy se těšily velké úctě a oblibě. Asi v 6. stol. po Kr. se dostaly první rostliny s buddhistickými knězi do Japonska, kde se jejich pěstování záhy ujali vynikající šlechtitelé a značně je zdokonalili. S dřevitými pivoňkami se poprvé seznámili obchodníci Holandské východoindické společnosti v Pekingu v roce 1656. O 100 let později Josef Banks zaslal do Evropy popis a malby dřevitých pivoněk. Na jeho popud Alexandr Duncan posílá v roce 1787 první dřevité pivoňky do Evropy, do botanické zahrady v Kew (dorazily až v roce 1789).
Dnes je známo několik tisíc kultivarů.
Zajímavosti
Pivoňky se také využívaly v čínské medicíně k léčbě nervových onemocnění včetně epilepsie. Léčivé působení má především kořen, který obsahuje alkaloidy, silice, kyselinu benzoovou, asparagin a další látky. Rostlina je pojmenována podle řeckého boha, lékaře Paiéóna.
Pěstování
Vhodné je pro ni umístění na slunném stanovišti, nejvýše v polostínu. Starší rostliny nesnáší přesazování. Je náročná na živiny v půdě, půda má být lehká, neutrální. Množí se roubováním na kořeny semenáčků či P. lactiflora, odkopky či hřížením. Velká kolekce dřevitých pivoněk je v Botanické zahradě hl.m. Prahy
Odkazy
Reference
- Sekerka P.: Pivoňky. Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0819-1
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu pivoňka keřovitá na Wikimedia Commons
- Pivoňka keřovitá na biolibu
- Zahrada vaše radost po celý rok, Herta Simonová, Jürgen Becker, Marion Nickigová