Přibyslavice (okres Brno-venkov)

• Přibyslavice (včetně Otmarova)
• Radoškov

Letecký pohled na Mistrovskou ulici

Název obce je patrně odvozen od osobního jména Přibyslav tj. „přibyj (přibuď) slávy více“. Vesnice je velmi stará, již od roku 1048 byla s „újezdem Domášovským“ knížetem Břetislavem darována rajhradskému klášteru. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1175. Vesnice měla ráz typické slovanské osady, rozložené v nerovném terénu, skrytém mezi lesy. Nedaleko vedla prastará cesta spojující Jihlavu s Brnem. Stáří obce je dáno s velkou pravděpodobností její zeměpisnou polohou, tvořící ve druhé polovině 11. století i ve století dvanáctém západní hranici slovanského osidlování, které pronikalo do podhůří Českomoravské vrchoviny směrem z brněnské kotliny.

Obec se rozkládá na svazích Přibyslavického potoka. Tvoří ji veliká nepravidelná náves, na niž jsou zahrady, rybník a zvonička. V obci býval panský hostinec, kovárna, palírna kořalky, mlýn s pilou, myslivna a v údolí několik rybníků. S obcí souvisí osada Otmarov, založená proboštem Otmarem Konrádem Rajhradským, který roku 1786 zdejší poplužní dvůr zrušil a rozdělil na „familie“ (v domech jsou dosud zachované klenby). Bývalou osadu, která je v současnosti již součástí Přibyslavic, tvoří dvě kolmé uličky. Stavení bývalého panského dvora jsou identifikovatelná dodnes. Na okraji vesnice byla v 80. letech 18. století postavena „říšská“ silnice z Brna do Jihlavy, která se stala důležitou spojnicí habsburské monarchie a později také hlavní silniční dopravní tepnou Československé republiky. Po vybudování dálnice D1 ztratila svou důležitost a dnes je vedena jako silnice II. třídy č. 602.

V roce 1960 byl k Přibyslavicím jako místní část připojen Radoškov. K Přibyslavicím také patří osada Spálený Mlýn, která se nachází na severovýchodním okraji katastru Přibyslavic. Na konci 90. let 20. století došlo k pojmenování ulic. bylo jich pojmenováno 9 a jsou to tyto (v abecedním pořadí): Dlouhá, Chaloupky, Lipová, Mistrovská, Otmarov, Radoškovská, Sokolská, U Hřiště, U Zvoničky. V roce 2018 došlo k pojmenování dalších 4 ulic - a to: K Lomu, Na Státní, U Kaštanu a Zahrádky. Od podzimu 2014 do léta 2015 byla v obci vybudována čistírna odpadních vod s vlastní kanalizací.

Východní část území obce je součástí chráněného území přírodní park Údolí Bílého potoka. Zde se také vlévá Přibyslavický potok, který pramení v obci do Bílého potoka. Je jeho pravým přítokem. Podél levého břehu Přibyslavického potoka se za obcí nachází chatařská oblast včetně bývalého lomu.

V obci se nachází mateřská škola, do které docházejí děti předškolního věku. Budova mateřské školy do 70. let 20. století sloužila jako základní škola pro nižší stupeň. Občané mají také k dispozici místní knihovnu, která se nachází v Sokolské ulici.

Ke konci června se v obci koná tradiční Přibyslavická pouť. Má zde také sídlo místní dobrovolný kulturní spolek „Přibyslavická chasa“. V obci také pochází dechová kapela Galáni z Přibyslavic.

V obci se nachází sokolovna s přilehlým hřištěm a samostatný tenisový kurt. Každý první týden v červenci je zde pořádán pravidelný soft-tenisový amatérský turnaj (od roku 1999). Od roku 2015 byla obnovena činnost TJ Sokola Přibyslavice, který během celého roku pořádá akce pro vlastní členy i veřejnost.

Obec má podél silnice II/602 svou vlastní průmyslovou zónu. Na podzim roku 2010 zde byla vybudována fotovoltaická elektrárna Přibyslavice.

Na jižní část katastru zasahuje krátký úsek dálnice D1. Územím dále prochází silnice II/602 v úseku Ostrovačice – Přibyslavice – Velká Bíteš. Silnice III. třídy jsou:

• III/3798 v úseku II/602 – Přibyslavice – Svatoslav
• III/3799 ze silnice III/3798 na Radoškov

• hřbitov Rudé armády