Přechodový odpor

Základní příčinou vzniku přechodového odporu je elektrický odpor použitého materiálu. Ten je dán vztahem

${\displaystyle R={\frac {\rho l}{S}}}$,

kde ${\displaystyle \rho }$ je rezistivita materiálu, ${\displaystyle l}$ je délka vodiče a ${\displaystyle S}$ obsah průřezu vodiče.

Příčinou jeho vyšší hodnoty, než by odpovídalo hodnotě vypočtené tímto vztahem, mohou být např. nerovnosti mezi spoji, různé nedokonalosti při spojování (studený spoj) a nečistoty na povrchu spojů, čímž se snižuje plocha dotyku (${\displaystyle S}$).

Přechodový odpor spoje lze snížit vhodnou úpravou parametrů spoje, tak aby jeho elektrický odpor byl co nejnižší. Toho lze dosáhnout:

• snížení rezistivity materiálu ${\displaystyle \rho }$ použitím vhodných materiálů (např. stříbra)
• zvýšením průřezu ${\displaystyle S}$ zvětšením vodivé plochy spoje

U již existujícího spoje lze pak jeho přechodový odpor udržovat na nízkých hodnotách jeho vhodnou údržbou – čištěním a broušením kontaktů, případně opravou nebo výměnou spoje.