Příslušenství

Příslušenství je právní označení věci či subjektivního práva, které není naprosto samostatné, ale které přináleží k tzv. věci hlavní. Zároveň nejde o nesamostatnou součást jiné věci, ale jeho samostatnost je omezena rozhodnutím vlastníka věci hlavní, jestliže určí, že má být s věcí hlavní trvale užíváno. Ze zákona jsou však vždy příslušenstvím bytu vedlejší místnosti. Příslušenstvím pohledávky pak jsou vždy úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.[1] Např. smluvní pokuta tedy příslušenstvím pohledávky není.[2]

Podle staré právní zásady, kterou předjímá i občanský zákoník, příslušenství vždy následovalo osud věci hlavní,[3] tedy pokud došlo k postoupení věci hlavní, bylo vždy s ní postoupeno i příslušenství. V platném českém právu to však jednoznačně platí jen pro příslušenství pohledávky.[4] V otázce příslušenství věci byla soudní praxe dříve nejednoznačná,[5] později se však ustálila na názoru, že k převodu i příslušenství musí být jednoznačně vyjádřená vůle, jinak přechází jen věc hlavní.[6]