Případ Mercy Brownové

Rodinu George a Mary Brownové z Exeteru na Rhode Islandu sužovala v posledních dvou desetiletích 19. století infekce tuberkulózou, jež tehdy byla devastující a velmi obávanou nemocí.

Matka Mary byla první, kdo zemřel na tuto chorobu, následována jejich nejstarší dcerou, Mary Olive, v r. 1888. O dva roky později, v r. 1890, onemocněl i jejich syn Edwin. Za další rok podlehla nemoci druhá dcera, Mercy, a 17. ledna 1892 byla pochována na hřbitově baptistické kaple v Exeteru.

Přátelé a sousedé však věřili, že jeden ze zemřelých členů rodiny byl vampýr (ačkoli přímo toto slovo nepoužili) a způsoboval Edwinovu nemoc, což bylo v souladu s tehdejšími pověrami o nemrtvých silách v rodině s několika úmrtími. Navíc tuberkulóza byla v té době velmi chabé a „nemoderní“ vysvětlení a byla součástí jakýchsi městských legend.

George Brown byl přesvědčen několika vesničany, aby těla exhumoval, což za jejich pomoci 17. března 1892 také provedl. Zatímco těla několik let pohřbených Mary a Mary Olive vykazovaly známky pokročilého stupně hniloby,[1] nedávno pohřbené tělo Mercy bylo stále relativně netknuté a nepoškozené s krví v jejím srdci. Tento fakt byl známkou toho, že Mercy je nemrtvá a může za Edwinův zdravotní stav. Chladné počasí Nové Anglie způsobilo, že Mercyino tělo bylo udržováno ve velmi chladném, až zmrzlém stavu v nadzemní kryptě během dvou měsíců od její smrti. Z tohoto pohledu nebyl tento stav těla až tak překvapující.

Mercyino srdce bylo vyjmuto z jejího těla, spáleno na blízkém kameni [2] a popel smíchaný s vodou byl podán nemocnému Edwinovi, aby směs vypil. Přes všechny snahy George ochránit svého syna, Edwin zemřel o dva měsíce později, 2. května 1892.[3]