Přímorožec šavlorohý

Přímorožec šavlorohý je v kohoutku vysoký přes jeden metr, na délku měří 1,5-2,4 m a jeho hmotnost se pohybuje kolem dvou set kilogramů. Většina srsti je zbarvena bíle, pouze krk, prsa a část obličeje je zbarvena zrzavo-hnědě. Dlouhé, tenké, hladké rohy připomínající meč, které mají obě pohlaví, mohou být i přes metr dlouhé a samci je využívají při soubojích o samice.

Přímorožci v pražské zoo

Mládě ve varšavské zoo

Přímorožec šavlorohý obývá vyprahlé stepi a pouště, kde spásá téměř všechen vegetační porost, který v těchto podmínkách roste - listy, nejrůznější rostliny, pupeny, kořínky, pokud je příležitost, rád sežere i ovoce. K životu v těchto tvrdých podmínkách má několik důležitých adaptací, které mu dovolují v těchto podmínkách přežít. Má velice výkonné ledviny, potí se, až pokud teplota přesáhne zhruba 40 °C, dokáže vydržet několik týdnů bez vody, kterou z velké části přijímá z potravy a velká kopyta mu napomáhají rozložit celou váhu zavalitého těla na měkkém písku.

Žije v kočovných smíšených stádech tvořených až osmdesáti zvířaty. Při migracích, které bývají dlouhé několik stovek kilometrů, se jednotlivá stáda spojují a vytváří až několikatisícičlenné skupiny.

Přímorožec šavlorohý byl nejprve loven místními domorodci pro své maso, které jim poskytovalo obživu, následující dlouhá léta pro své rohy, což jej, nebýt záchranářských opatření, dovedlo téměř jistě k zániku. Dříve byl přímorožec šavlorohý hojně rozšířeným savcem v saharských oblastech, v současnosti je v přírodě zřejmě vyhynulý, ačkoli existuje tvrzení, že malá populace ještě žije v Čadu a Nigeru.

Záchranářská opatření byla odstartována v 60. letech 20. století. V roce 1996 bylo v zoologických zahradách a parcích po celém světě chováno více než 1 250 přímorožců šavlorohých, na rančích v Texasu dalších 2 145 jedinců. Celé stádo tohoto turovitého existuje v přírodním parku v Tunisku, kde také plánují následnou reintrodukci zde odchovaných jedinců zpět do přírody[3].