Příloha e-mailu

E-mailové standardy jako MIME blíže neurčují limit pro velikost příloh, ale uživatel v praxi brzy zjistí, že e-mailem nemůže posílat příliš velké soubory. Odeslaný e-mail se zpravidla při své cestě k adresátovi musí dostat přes několik MTA (Mail Transfer Agent). Každý z nich musí zprávu nejprve uložit, než ji může poslat dále, a proto se během tohoto procesu někdy zavádějí limity velikosti zprávy.[1] Důsledkem toho je, že pokud si posíláme velké přílohy v rámci počítačové sítě firmy nebo organizace, tak bez problémů projdou, zatímco pokud je posíláme někomu přes Internet, není to zaručeno. Z tohoto důvodu systémy odchozí pošty zpravidla omezují velikost souboru, který uživatelé mohou k e-mailu připojit. Například když ve službě gmail od Googlu zvýšili limit pro velikost přílohy na 25MB, zobrazilo se také varování, že se vám nemusí podařit poslat zprávu s takto velkou přílohou uživatelům, kteří používají e-mailové služby s menším limitem.[2] [3] Obecně se dá říci, že za maximální bezpečnou velikost e-mailu je považováno 10MB.[4]

Tyto limity mohou uživatele mást, protože kódování MIME má až 30% režii[5] – a proto se soubor, který na pevném disku zabírá 20 MB, jako příloha nevejde do limitu 25MB.

Uživatelé e-mailu většinou znají varování, aby nevyžádaný email s přílohou vždy považovali za podezřelý a nebezpečný, zejména pokud si nemohou ověřit totožnost odesilatele. V praxi však tato rada nestačí. Například, již v roce 1987 byly „důvěryhodnými uživateli“ rozesílány spustitelné programy, jež napáchaly škody a zmatek (třeba červ Christmas Tree EXEC, který napadal sálové počítače a ochromil několik mezinárodních počítačových sítí). V letech 2000 a 2001 pak dosáhly velkého stupně rozšíření červi ILOVEYOU a Anna Kournikova, následkem čehož začaly být do e-mailových systémů přidávány další ochranné vrstvy proti malwaru. V dnešní době mnoho systémů raději blokuje některé druhy příloh.[6][7]